Expedice: Austrálie Flying Revue

 

 

 


On-line mapa 

 

 

sledovat onlineposlední aktualizace:  
 

Deníkové zápisky Den po dni zde. Podrobná fyzikální mapa Austrálie zde

 

Aktuální časy na trase expedice: 

 

Sydney
Melbourne
Adelaide
Perth
Darwin
Brisbane
  

 

 

 

 


Den po dni

expedice_australie_2017_web_2strana_final.jpg

On-line mapa letu    *    Všechna videa    *    Deník 

 

Expedice skončila. Děkujeme všem za zájem a podporu. Tak zase příště!

 

aus.png

 

 

 


Video: All in one 

 

Všechna videa z expedice na jednom místě. Podívejte se zde, nebo na kanále Flying Revue na YouTube. 

 


 

 

Den 17, finále – pondělí 27. 2. 2017

Port Macquarie - Sydney - Camden - Sydney


V Port Macquarie jsem spal v prázdninové kabince hned u letiště. Ráno mě probudil těžký déšť a bouřka. Počasí tedy příliš letově nevypadalo, ale na dnešek jsem měl v plánu Sydney a to jsem si nemohl nechat ujít. Vstal jsem, všechno připravil jako normálně, hodil na záda ruksak a vyrazil. Když jsem dorazil na letiště, déšť už slábl. Musel jsem sice jakéhosi chlapíka přemluvit, aby mě pustil na letiště, ale bylo jasné, že počasí se umoudřilo a já budu moci letět.

 

S nastartováním motoru jsem musel ráno chvíli počkat / I had to wait little bit to get the engine started in the morningZoom gallery
S nastartováním motoru jsem musel ráno chvíli počkat / I had to wait little bit to get the engine started in the morning

 

Když jsem všechno připravil, udělal prohlídku a chtěl nahodit motor, zažil jsem něco nádherného – na vrtuli se usadil malý ptáček a já se na něj nemohl vynadívat. Bylo mi líto ho vyplašit, tak nahazování muselo počkat. Vydržel dlouho a dopřál mi udělat si pár fotek. Vlastně to bylo tak trochu symbolické, jako by se se mnou Austrálie chtěla rozloučit - dozvěděl jsem se totiž, že se jedná o nejikoničtějšího australského ptáka jménem Kookaburra. Pak mávl křídly a byl tentam - díky, Kookaburro! Nicméně, teď jsem mohl nahodit a pojíždět na dráhu 21. Potřeboval jsem odletět co nejdříve, protože během chvíle se mělo objevit linkové letadlo Qantas ze Sydney.

Jižně od letiště byl aktivovaný prostor, stočil jsem se proto na jihozápad. Pobřežní rovina ale přešla brzy v pahorky, ty se zvyšovaly, pak z nich byly kopce a nakonec hory a nad nimi těžká mračna. Chvíli jsem hledal, kudy se mezi nimi prosmyknout, ale nepodařilo se mi to a hory kolem byly stále vyšší. Nezbývalo než se vydat na jihovýchod směrem k moři, kde ovšem také seděl těžký mrak. Podél pobřeží je to ale vždy bezpečnější. Jenom bylo ještě potřeba proletět řízeným prostorem aktivního vojenského letiště. Povoleno, a tak jsem mohl pokračovat směrem na Sydney.

 

 


Let z Camden do Sydney a nad centrem Sydney

V Sydney jsem samozřejmě plánoval vyžádat si povolení pro oblet přístavu s jeho slavnou Operou a mostem, tzv. Scenic route 1, a pak sklesat na VFR trasu Victor 1, která se létá v 500 stopách. Cestou jsem poslouchal ATIS Sydney, připravoval frekvence a opakoval si postupy pro Scenic route i VFR trasu Victor 1. 

Když jsem si Scenic route vyžádal, řídící mi vyčetl, že jsem si nepodal plán, ale nakonec mi přidělil squawk, dal instrukce ohledně výšky a směru letu a já se vydal nad město. Pohledy byly velkolepé, ale tlak na mě byl taky velký – řídící Sydney approach kontroloval každý můj pohyb a korigoval mě a já jsem se k tomu ještě snažil fotit. Udržet stejnou výšku i správnou polohu není v takové situaci jednoduché… Pár fotek jsem udělal, ale zároveň jsem si nechtěl zařídit průšvih, a tak jsem to nemohl přehánět.

 

Střed města a přístav Sydney / City centre and Sydney HarbourZoom gallery
Střed města a přístav Sydney / City centre and Sydney Harbour

 

Po instrukci, abych se vrátil k pobřeží, jsem sestoupil do 500 stop a vstoupil na trasu Victor 1. Řídící mě ještě poslal nad pláž Manly a tam jsem směl sklesat. Oblet pobřeží kolem Sydney v 500 stopách byl ale taky velmi zajímavý. Na jihu trasy Victor 1 jsem pak ještě přeletěl prodlouženou osu dráhy letiště v Sydney, pak jsem obletěl aktivovaný prostor jižně od Camdenu a v 1.45 ráno UTC jsem přistál na dráhu 06 letiště Camden. 

Tím expedice skončila – 90 hodin letu, asi 18 000 kilometrů, 4 500 litrů paliva, 17 dní, oblet celé Austrálie. Nafotil jsem desítky a spíše stovky fotek, natočil na pět desítek rychlých videí na mobilní telefon, ze kterých pak vzniklo 41 minifilmů se všemi přednostmi a nedostatky jednoduchého rychlonatáčení a rychlozpracování. Na dokonalé záběry si musíme počkat - kamery na letadle natočily stovky hodin záznamů, z nichž později vznikne o expedici Austrálie 2017 film na profesionální úrovni. 

 


Sydney, Macquarie Lighthouse, Expedice Austrálie 2017 - poslední selfie

 

Děkuji všem, kdo jste nás s Ianem na tomhle speciál webu sledovali a drželi nám palce!

V Austrálii mě ještě čeká hodinový rozhovor pro rádio SBS a pak už směr Česká republika. Teď už zbývá jen poslední věc, jako vždy: "Král je mrtev, ať žije král!" Čili na některé z dalších expedic Flying Revue na viděnou! 

A moc vás zdravím, ať jste naši australskou leteckou anabázi sledovali odkudkoli - z Česka či odjinud ze světa.

Váš Jiří Pruša


Loučení s Cessnou na letišti v Camdenu - strávili jsme spolu 17 dní, 90 letových hodin a skoro 20 tisíc kilometrů. Poslední fotka s VH-SDN a šéfem společnosti Airborne Aviation i zároveň pilotem B777 Nick Cainesem / The last photo with VH-SDN and the manager of Airborne Aviation and B777 pilot Nick CainesZoom gallery
Loučení s Cessnou na letišti v Camdenu - strávili jsme spolu 17 dní, 90 letových hodin a skoro 20 tisíc kilometrů. Poslední fotka s VH-SDN a šéfem společnosti Airborne Aviation i zároveň pilotem B777 Nick Cainesem / The last photo with VH-SDN and the manager of Airborne Aviation and B777 pilot Nick Caines

 

P.S. Odpoledne jsem si dal v Sydney repeté. Domluvil jsem se s jedním pilotem v Camdenu a ten se mnou nad Sydney zaletěl ještě jednou. On pilotoval, a já se proto mohl naplno věnovat fotografování a filmování. Když jsem večer z Camdenu vlakem dojel do Sydney a v hotelu na letišti vyndával jsem věci z kapes, našel jsem tam – klíčky od Cessny. Takže teď musím vyřešit, jak je dostat do Camdenu. V nejhorším si udělám výlet vlakem… 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku. 

Všechna videa z expedice na jedno kliknutí si můžete prohlédnout na Flying Revue kanále YouTube.  

 

Day 17 – Monday 27. 2. 2017

engfl.pngPort Macquarie - Sydney - Camden - Sydney 

 

I was woken up by heavy rain and a bit of lightnings. The weather was not at its best but I went through my usual routine anyway. At 8 o´clock I set off for the aiprot on foot. After I reached the aircraft, I went throught the usual procedures – oil, fuel, controls, tracker, iPad etc. When I wanted to start the engine I could not – a cute little bird was sitting on the propeller. I did not want to disturb it so I waited for it to fly away. The bird enjoyed the tip of the propeller and for long minutes it did not move. After it finally took off, I started the engine. Shortly, I taxied to the holding point of runway 21 so as to avoid the incoming Qantas aircraft from Sydney which was scheduled to land at 09.40 h. 

 

S nastartováním motoru jsem musel ráno chvíli počkat / I had to wait little bit to get the engine started in the morningZoom gallery
S nastartováním motoru jsem musel ráno chvíli počkat / I had to wait little bit to get the engine started in the morning

 

The military area south of Port Macquarie airport was activated and a heavy cloud was sitting over the coast so I decided to fly south-west. The clouds were getting thicker and lower while the terrain below me was raising. In the end it was impossible to continue so I decided to turn back and then to fly towards the coast. Flying over the sea is usually safer than meandering in the mountains in low visibility… The weather was slowly getting better so I could finally use the time for memorizing the procedures for flying the VFR rout Victor 1 alongsida the coast of Sydney. Also, I decided to request flying the Scenic route 1 which leads over the Harbour and the Opera house. 

 


Camden - Sydney flight and flight over Sydney harbor

North of Sydney I asked the controller at Sydney Centre for a clearance to fly over the harbour. He did not seem happy that I had not filed a flight plan but he anyway gave me a squawk. That is a sign that you will be handled as controlled traffic and thus I would be allowed into the contolled area of Sydney International airport. That was great. Indeed in a short while a received instructions to fly heading 210, stay east of the bridge and maintain 1500 feet.

 

Střed města a přístav Sydney / City centre and Sydney HarbourZoom gallery
Střed města a přístav Sydney / City centre and Sydney Harbour

 

That in itself is not difficult but I wanted to take photos at the same time as communicating with the controller and keeping to the prescribed pattern of flight. After one circle over the Harbour I received instruction to return to the coast and decend to 500 feet to follow the VFR route Victor 1 alongside the Sydney coast. I flew along Manly beach, the Harbour heads, Bondai beach as well as the extended centreline of Sydney Intl. Airport. Then I had to avoid another active military area (shooting range) south of Camden and at 01.45 a.m. UTC (12.45 LT Sydney time) I landed on runway 06 at Camden airport. 

The expedition was completed – about 18.000 km, 4.500 litres of fuel, 90 hours of flight, 17 days. Then I got once again into the aircraft but with another pilot who flew it this time. I could therefore focus on filming and photographing. We flew once more over Sydney Harbour. This time I could enjoy and document it much better…. 

 


Sydney, Macquarie Lighthouse, Australia 2017 Expedition

 

I left Camden at about 6 p.m. by train to Sydney. When I emptied my pockets in my hotel room, I found – the keys to the Cessna… So now I will have to correct this problem…

Thank you for your interest and send you many greetings, wherewer over the world you are, and see you soon on next Flying Revue expedition!

Your Jiří Pruša

 

Loučení s Cessnou na letišti v Camdenu - strávili jsme spolu 17 dní, 90 letových hodin a skoro 20 tisíc kilometrů. Poslední fotka s VH-SDN a šéfem společnosti Airborne Aviation i zároveň pilotem B777 Nick Cainesem / The last photo with VH-SDN and the manager of Airborne Aviation and B777 pilot Nick CainesZoom gallery
Loučení s Cessnou na letišti v Camdenu - strávili jsme spolu 17 dní, 90 letových hodin a skoro 20 tisíc kilometrů. Poslední fotka s VH-SDN a šéfem společnosti Airborne Aviation i zároveň pilotem B777 Nick Cainesem / The last photo with VH-SDN and the manager of Airborne Aviation and B777 pilot Nick Caines

 

 

 

Den 16 – neděle 26. 2. 2017

Brisbane - Port Macquarie 

 

Ian mě dopoledne odvezl na letiště a dál už pokračuji zase sám. Po vzletu z letiště Archer´s, Brisbane jsem plánoval přeletět střed města a letiště. Startoval jsem z dráhy 10 L, stočil se ve stoupání doleva abych nenarušil TMA (chráněnou oblast) letiště Brisbane a doletěl k televizním anténám, kde jsem nastoupal 1 500 stop.

Pro jistotu jsem Brisbane vyfotil už odtamtud, kdyby mě blíž nepustili a zavolal jsem na APP (přibližovací služba) a vyžádal průlet přes kontrolní zónu letiště Brisbane kolmo na dráhu v používání, tak se letiště obvykle přelétávají v USA. „Negative,“ byla odpověď. „A nemůžete mě nějak pustit přes střed města, abych ho vyfotil?“ „Četl jste si předpisy pro průlet CTR Brisbane? Měl jste zavolat, takže negative“. Těžko bych vysvětloval, že mi došel limit na mém australském telefonu, že jsem ten předpis opravdu nečetl a že to není vždycky tak jednoduché se dovolat.

 

Bližší pohled na centrum Brisbane po té, co mě tam řídící pustil / Closer view of Brisbane center after I was allowed to fly therZoom gallery
Bližší pohled na centrum Brisbane po té, co mě tam řídící pustil / Closer view of Brisbane center after I was allowed to fly ther

 

Zdvořile jsem tedy odpověděl „Rozumím, děkuji, odlétám směrem jih v 1 500 stopách“. Smutně jsem se otočil – nemám rád nesplněné cíle, ale víc jsem dělat nemohl. Ten řídící měl asi ale svědomí, a tak se mi za chvilku ozval zpět: „A co jste vlastně chtěl dělat nad tím středem města?“ Radostně jsem vyhrkl: „Udělat pár fotek pro evropský letecký web a časopis.“ „O.K., kružte doleva v 1 500 stopách, zůstaňte mimo prostor Charlie a já vás tam za pár minut pustím. Přes letiště ale nepouštíme.“ Pak jsem slyšel jeho komunikaci s dopravním letadlem, na jehož odlet jsem musel čekat. 

Byla to ta jedna z mých radostných chvil, když se snažím pro náš web a časopis Flying Revue udělat ty nejzajímavější fotky i videa. Za chvíli se mě řídící zeptal: „Víte, kde je Story Bridge?“ „Ano vím,“ rychle jsem si ho našel ve své aplikaci. „Tak se v každém případě držte vlevo od Story Bridge, udržujte 1 500 stop a máte povolení vstoupit do prostoru Charlie (CTR) Brisbane“. Moje pocity nadšení a vzrušení se asi nedají popsat.

Všechno jsem rychle zopakoval, otevřel okno, vysunul fotoaparát a začal zběsile fotit. Když jsem usoudil, že fotek je dost, požádal jsem o povolení letět na jih směrem k Sydney. Řídící si vyžádal můj příští navigační bod, ten jsem mu dal, on mě nařídil vystoupat do 2 500 stop, abych přeletěl zónu letiště Archer´s. Za chvíli jsem byl mimo jeho prostor, komunikaci jsme ukončili, já jsem poděkoval a odletěl směrem na jih. 

Další zajímavou oblastí, nad kterou jsem dnes letěl, je Gold Coast, což je zřejmě nejluxusnější plážová oblast v Austrálii. Vyžádal jsem si průlet „Západním VFR koridorem“, tzn. západně od zdejšího celkem frekventovaného dopravního letiště, a děsil se, jaké tam u pláže mají vysoké betonové mrakodrapy. Nevím, jestli se tam může člověk cítit dobře…

 

Maják na mysu Byron – nejvýchodnější bod australské pevniny / Lighthouse at Cape Byron, the easternmost point of Australia´s mainlandZoom gallery
Maják na mysu Byron – nejvýchodnější bod australské pevniny / Lighthouse at Cape Byron, the easternmost point of Australia´s mainland

 

Pokračoval jsem nad pobřežím ve svých obvyklých 1 500 stopách a doletěl k nejvýchodnějším bodu australské pevniny – Cape Byron, na kterém je i maják. Tím jsem docílil posledního z "nej" bodů – nejjižnější, nejzápadnější, nejsevernější body už mám, tohle byl poslední do sbírky.

Poté počasí usoudilo, že létání bylo por dnešek dost. Protivítr sílil a brzdil mě nakonec rychlostí 30 Kt (cca 50 kmh), do toho přišly mraky, trochu deště a zhoršující se viditelnost. Nějak se mi nechtělo s těmtio elementy bojovat, a tak jsem přistál na malém letišti Port Macquarie. 

Tady teď sedím v campingové kabině a píšu tento dnešní deníkový zápis. Zítra chci obletět Sydney a přistát na letišti Camden, čímž by se měl uzavřít celý okruh kolem Austrálie. 

 

 
Port Macquarie, Expedice Austrálie 2017

 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku. 

 

Day 16 – Sunday 26. 2. 2017

engfl.pngBrisbane - Port Macquarie 

 

Ian took me to the airport on Sunday morning and since then I continue on my own again. After the take off from Archerfield Airport I wanted to overfly the downtown and the airport of Brisbane. So to avoid penetrating the TMA (Terminal Area) of Brisbane airport I was climbing while turning left to arrive over the TV towers. Then I radioed Brisbane Approach with a request for clearance to fly alongside the centre and across the airport.

„Negative“ was the simple answer. „Can you please let me at least fly over the city centre?“ „You should have telephoned us before you took off. Did you study ERSA rules before departure?“. I did not want to overload the frequency explaining to him that I do not have an Australian phone anymore or that ERSA is not clear on this etc. so I just replied „Understood, clearance not available. SDN staying outside of Charlie airspace“ and I sadly turned South. 

 

Bližší pohled na centrum Brisbane po té, co mě tam řídící pustil / Closer view of Brisbane center after I was allowed to fly therZoom gallery
Bližší pohled na centrum Brisbane po té, co mě tam řídící pustil / Closer view of Brisbane center after I was allowed to fly ther

 

The controller must have had a second thought about it since about three minutes later I hear him on the radio talking to me again: „SDN, What did you want to do over the city center?“. My heart speeded up with joy and I said „I wanted to photograph it for an European aviation magazine“. „Orbit to the left at 1.500 feet and stay outside of Charlie airspace. I will provide you with the clearance to fly over the city in a couple of minutes. I cannot let you overfly the airport“.

„Fantastic!“ went through my mind. I had to wait some 5 minutes as he needed to sort out an airline departure. „Do you know where is Story bridge?“ „Yes, I do,“ was my immediate answer and I was very happy. I quickly found it on my chart. „. You are cleared to enter Charlie airspace at 1.500 feet. Stay west of Story bridge at all times“. I repeated the instruction, reprogrammed my autopilot, opened the window and started photographing. When I was finished with it I thanked the controller and continued to the South. 

 

Maják na mysu Byron – nejvýchodnější bod australské pevniny / Lighthouse at Cape Byron, the easternmost point of Australia´s mainlandZoom gallery
Maják na mysu Byron – nejvýchodnější bod australské pevniny / Lighthouse at Cape Byron, the easternmost point of Australia´s mainland

 

On the way I passed west of Gold Coast and then Cape Byron – the easternmost point of mainland Australia. So my collection is complete – I have overflown all the four extreme points of mainland Australia (South, West, North, East). Then I continued over the coast at my usual 1.500 feet. The weather started deteriorating – headwind reached some 30 knots slowing me down, cloudes were lower and lower and visibility poorer by the minute. I did not feel like fighting the elements this time so I decided to land at Port Macquarie. Here I am now, writing my notes. 

 


Port Macquarie, Australia 2017 Expedition

 

Tomorrow I am planning to fly the coastal route alongside Sydney Harbour and return to Camden. This should complete the big circle over Australia which has taken 17 days, about 85 flight hours and some 4.500 litres of fuel.

 

 

Den 15 – sobota 25. 2. 2017

Rockhampton - Brisbane 

 

Poslední den společného letu s Ianem Fraserem. Tentokrát bylo krásné počasí, a tak jsme vyletěli nad moře, abychom se dostali nad pásmo korálových ostrovů. Asi po třicet ikilometrech letu na východ jsme se stočili na jih a přeletěli obratník Kozoroha. Korálové ostrovy vyskakovaly jeden za druhým z moře a my jsme jen zběsile fotili. Jeden z nich, Lady Elliott Island, disponoval přistávací dráhou - alespoň mapa ji ukazovala, ovšem bez jakýchkoliv dalších informací, což se za chvíli ukázalo jako dost zásadní. 

Ostrůvek jsem obletěl a když jsem viděl, že tam právě přistává letadlo a kolem dráhy stojí na zemi už více jiných, rozhodl jsem se přistát taky. Dráha byla neuvěřitelně hrbolatá a když jsme zastavili, hned se na nás vrhlo několik chlapíků a začali nám nadávat, jak to, že jsme tam přistáli. Ale když jsem se jim omluvil a vysvětlil naši misi, postupně se zklidnili a nakonec jsme se i docela spřátelili.

 


Landing Lady Elliott Island, Orchid Beach Fraser Island

 

Příďové kolo C182 zabořené v písku dráhy Orchid Beach / The C182 nose wheel  burried in the sand of Orchid Beach runwayZoom gallery
Příďové kolo C182 zabořené v písku dráhy Orchid Beach / The C182 nose wheel burried in the sand of Orchid Beach runway

Jeden z nich, jakýsi Peter, se mi pak omluvil, ale že musíme pryč, protože je letiště vyhražené jen pro jakousi cestovku, která tam dělá kurzy potápění a ta by to nelibě nesla. Tak jsme nahodili motor a odletěli. Přistání jsme tam ale zvládli, všechno nafotili a nafilmovali a o to šlo…

Pár desítek minut nato jsme vyzkoušeli další ostrovní letišťátko, tentokrát bez potíží. Bylo to travnaté letiště Orchid Beach, doslova pár metrů od pláže na Fraser Island.

Původně jsem sice chtěl přistát přímo na pláži, to je na tomhle ostrově oblíbená disciplína, ale nakonec jsem to z více důvodů neuskutečnil – pláž byla zčásti pod vodou a tak byla trochu úzká, po pláži jezdilo hodně 4WHD, navíc jsem zjistil, že na přistání na pláži je potřebná licence, kterou nelze získat. I tak se nám ale podařilo při pojíždění po travnaté ploše zabořit příďové kolo do písku, a tak to bylo skoro jako na pláži.

 

 

Sedmdesátimílová pláž – Fraser Island / Seventymile beach, Fraser IslandZoom gallery
Sedmdesátimílová pláž – Fraser Island / Seventymile beach, Fraser Island

 

Trochu jsme pojedli a pak jsme pokračovali nad asi 200 km krásných, téměř prázdných pláží ostrova Fraser Island i pobřežím Sunshine Coast a Moreton Island. Kolem čtvrté odpoledne jsme sedli na letišti Archerfield, Brisbane.

Zítra už zase poletím sám. Chci se dostat na letiště Maintland (YMND), severně od Sydney.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


Day 15 – Saturday 25. 2. 2017

engfl.png

Rockhampton - Brisbane


The last day of flying together with Ian. The day started with excellent weather so we took off and headed east, about 30 km out to the sea. After turning south we oveflew the Tropic of Capricorn and the coral islands started appearing one after another. We just photographed frantically. Then came Lady Elliott Island. My navigation iPAD application showed a little airstrip without any further Information. 

 


Landing Lady Elliott Island, Orchid Beach Fraser Island

 

Then I saw a small aircraft landing, so I decided to follow him. The landing was extremely bumpy as the runway is very poorly maintained. When we stopped we were approached in a sort of hostile manner by a couple of guys. Their main complaint was that it is a private airport and we had no right to land there without permission. After about 5 minutes the atmosphere improved as I explained the purpose of our journey and apologised. However, we had to leave as soon as possible. This was not a big problem as we wanted to film the airstrip and the landing. We managed both so there was no need for staying any longer.

 

Sedmdesátimílová pláž – Fraser Island / Seventymile beach, Fraser IslandZoom gallery
Sedmdesátimílová pláž – Fraser Island / Seventymile beach, Fraser Island

 

Then after some 30 minutes of flight we landed at Orchid Beach – a grass strip on Fraser Island. Originally I wanted to land directly on the beach but in the end I decided against it. This for several reasons – the beach was somewhat narrow; it may have been quite soft; there were a lot of 4WD on the beach and I found out that it is not allowed to land on a beach without a special licence. The licence is, however, almost impossible to get….

From Orchid Beach we continued some 200 km over beautiful beaches to the south. At about four o´clock we landed at Archer Field in Brisbane.

 

 

Den 14 – pátek 24. 2. 2017

Cooktown - Mackay - Rockhampton


Tisíc kilometrů mezi Cooktownem a Rockhamptonem jsme uletěli bez potíží, potíže mi ale připravil internet v Rockhamptonu. Jednu fotku do sebe soukal 30 minut, o videu ani nemluvě, takže jsem pro dnešek video a foto zpravodajství musel byť nerad vzdát.

 

Krása korálových ostrovů / The beauty of coral islandsZoom gallery
Krása korálových ostrovů / The beauty of coral islands

 

Pátek začal probuzením z bubnování deště do střechy našeho papírového motelu. Počasí tedy trochu přitvrdilo, my jsme se ale nedali a vyrazili na letiště jako obvykle. Nepomohlo to, počasí nás do letadla nepustilo, museli jsme čekat, než přejde nejtěžší liják. Při čekání nás okusovali komáři, což každého potěší, a tak jsme využili první krátké přestávky dešťové nadílky, naběhli jsme do letadla a co nejdříve odstartovali. I po odletu z Cooktownu bylo kolem nás lijáků vidět spousta, a tak jsme mezi nimi kličkovali, jak to šlo. Radši jsem pak vyletěl nad moře, abychom se při případné snížené viditelnosti nepoznali příliš zblízka s horami na pobřeží. 

Po půlhodině jsme se přiblížili ke Cairns, které jsme plánovali přeletět západním VFR koridorem. Ten ale vede těsně kolem hor a z druhé strany je letiště. ATIS hlásil snižování dohlednosti z 10 km na 6 km a množství srážek. Rozhodl jsme se tedy vyhnout se CTR Cairns z východu přes moře a Cairns prostě vynechat. Domluvil jsem se tak s dispečerkou APP služby a myslím, že to přivítala.

Pětipatrová výletní loď / Cruise shipZoom gallery
Pětipatrová výletní loď / Cruise ship

Po nějakých dvou hodinách letu jsme udělali mezipřistání na Palmovém ostrově (Palm Island) a pak pokračovali přes množství korálových ostrovů v Korálovém moři (Coral Sea). Po další asi hodině jsme přeletěli ostrov Whitsunday s údajně nejkrásnější australskou pláží.

Zásadně ale zesílili protivítr a museli jsme oblétat několik velkých bouřek. To nebyla úplně velká radost, začal jsem totiž kvůli tomu pochybovat, že nám palivo stačí až do Rockhamptonu, kam jsme směřovali. Chvíli jsem se věnoval přepočítávání množství paliva, spotřeby, délky letu i protivětru, ale výsledek se mi zdál hodně nespolehlivý.

Nedaleko naší trasy do Rockhamptonu leželo jediné letiště s benzínem – Mackay. Rozhodl jsem se tam přistát a ukázalo se, že jsem dobře udělal. Do nádrží se nám vešlo 223 litrů paliva, což potvrdilo, že bychom do původního cíle bývali tak o 5-10 minut nedoletěli. Poučení? Měřiče paliva snad ve všech letadlech jsou hodně nespolehlivé…

 


Rockhampton, slovo pilota

 

V Rockhamptonu jsme sedli po další hodině a půl letu do krásného počasí, takže vše zažehnáno. Radost mi zkalil jen katastrofický internet v místním hotelu, jak píši výše, takže dnešní let zatím nemá foto a video doprovod, jak jsme zvyklí. Věřím ale, že to pochopíte, napravím to snad v sobotu. To se chystáme pokračovat přes Fraser Island směrem do Brisbane, kde předám spolucestujícího Iana už zpět jeho manželce a do Camdenu budu pokračovat sám. 

Blíží se závěr expedice! 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.  

 

Day 14 – Friday 24. 2. 2017

engfl.pngCooktown - Mackay - Rockhampton


We were woken up by the noise of heavy rain and wind. Nevertheless we left the hotel as planned and got to the airport at the usual hour. We had to wait some time at the airfield before the heaviest rain stopped. The wait was made somewhat uncomfortable by the mosquitoes which circled around us and bit whenever they could. We ran into the airplane between two showers and quickly flew away towards Cairns.

 

Krása korálových ostrovů / The beauty of coral islandsZoom gallery
Krása korálových ostrovů / The beauty of coral islands

 

The Cairns met radio (ATIS) advised worsening visibility, showers and lowering clouds. I decided to leave Cairns out of itinerary. I told the Cairns tower controller and I think she was quite happy she did not have to deal with us in her airspace. After some two hours of flight we landed briefly at the Palm island airport and then continued over a number of coral islands.

Pětipatrová výletní loď / Cruise shipZoom gallery
Pětipatrová výletní loď / Cruise ship

Then we flew over the Whitsunday Islands and the Whitehaven beach. The headwind got much stronger – some 25 knots. We also had to fly around several thunderstorms. I was losing my confidence that the fuel on board would be sufficient for us to reach Rockhampton.

I kept calculating and recalculating the wind speed, the amount of fuel, the distance, the actual consumption but the results seemed to me somewhat unreliable I therefore decided to lan dat Mackay airport which was the only airport before our destination which had fuel.

We took about 230 litres of fuel. This proved that landing at Mackay was a good decision since we would have been short by about 10 minutes if we had not refuelled there.

 


Rockhampton, pilot´s word. Australia 2017 Expedition

 

 

Den 13 – čtvrtek 23. 2. 2017

Horn Island - Papua-Nová Guinea - Cooktown


Velký den – odstartovali jsme kolem půl deváté ráno a přeletěli ostrovy Čtvrtek, Pátek, Středa a zamířili na sever směrem k Papua a Nová Guinea. U pobřeží tohoto, u nás ne tak známého státu, leží nejsevernější australské ostrovy Boigu a Saibai. Oba jsme přeletěli, nafotili a nafilmovali. Taky se podařilo nafotit pobřeží Papua N.G., které leží jen nějakých 5 km severně od australských ostrovů.

 

Korálové útesy / Coral reefsZoom gallery
Korálové útesy / Coral reefs
    Pobřežní barvy a tvary / Coastal coloures and shapesZoom gallery
Pobřežní barvy a tvary / Coastal coloures and shapes

 

Pak jsme letěli zpět nad Cape York, což je nejsevernější cíp australské pevniny. Cestou jsme ještě udělali nízký průlet nad Kokosovým ostrovem. Počasí bylo překvapivě skvělé – teplota kolem 28 stupňů, mírný protivítr, bez deště. Moře je tu většinou velmi mělké, protože korálové útesy jdou až k hladině. Po nafilmování severního cípu jsme pokračovali dál na jih.

 


Horn Island Airport, Expedice Austrálie 2017

 


Cape York a Coconut Island

 

Nad letištěm Northern Cape jsme chvíli kroužili a hledali zbytky stíhaček z druhé světové války, které tu mají někde být. Bohužel se nám ale nepodařilo je najít a tak jsme pokračovali na letiště Lockhart River. Měli jsme za sebou už asi tři hodiny letu, a tak jsme tu na chvíli sedli. Zjistili jsme při tom, že tohle letiště tu v roce 1942 postavili Američané v rámci spojenectví s Australany proti Japoncům. 

Z Lockhart River jsme odstartovali směrem na Cooktown – asi dvě a půl hodiny letu směrem na jih. Cesta to byla úžasná – tropické a korálové ostrovy, bílé pláže na pobřeží, spousty písečných dun, neuvěřitelné barvy vody - exotika. Udělali jsme ještě jeden nízký přelet korálového ostrova a pak jsme přistáli v Cooktown. Volba destinace se ukázala jako skvělá, protože to je místo, kde 17. 6. 1770 přistál kapitán Cook. Město má krásnou architekturu z doby zdejší zlaté horečky kolem roku 1880.

 

Finále dráhy 12 letiště Lockhart River / Final runway 12, Lockhart airportZoom gallery
Finále dráhy 12 letiště Lockhart River / Final runway 12, Lockhart airport

 

Na pátek plánujeme průlet městem Cairns, přistání na Palmovém ostrově, přelet pár atraktivních pláží a známých míst jako Hamilton Island, Whitsunday atd. Cíl pak je město Rockhampton, vzdálené asi 1100 km, tzn. nějakých 5,5 hodiny letu.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.  

 

Day 13 – Thursday 23. 2. 2017

engfl.pngHorn Island  - Papua-Nová Guinea - Cooktown


Big day – we started it at Horn Island airport at half past eight when we departed to fly over the islands of Wednesday, Thursday and Friday. After having completed this tour we changed course towards the North. The objective was to reach the northernmost Australian islands of Boigu and Saibai which are locted just about 5 km off the coast of Papua New Guinea.

The journey took some 40 minutes. At Boigu we reached the most northern point of our trip, turned east-south, overflew Saibai and turned to the South. I could nor resist a low pass over Coconut Island which Ian was filming. After another about 40 minutes we reached Cape York, the northern-most point of Australian mainland. We circled, filmed and took photos and then continued furhter south over the Northern Peninsula airport.

 

Korálové útesy / Coral reefsZoom gallery
Korálové útesy / Coral reefs
   Pobřežní barvy a tvary / Coastal coloures and shapesZoom gallery
Pobřežní barvy a tvary / Coastal coloures and shapes

 

We tried to find there remains of WWII aircraft which are said to be there somewhere. We did not see any and so we continued to Lockhart River airport where we decided to land and have a brief rest. I was surprised that this airport was actually built by the U.S. soldiers in 1942.

 


Horn Island Airport, Australia 2017 Expedition

 


Cape York a Coconut Island

 

The flight from Lockhart Rivert to Cookstown was spectacular – beautiful colours of the water, exotic islands, long white beaches, sand dunes, coral islands etc. It was difficult to stop photographing. The choice of our destination was great as well. Cooktown is a pictoresque town located where captain Cook landed to repair his ship.

The flight programme for tomorrow is again attractive – flying over the city of Cairns, some more coral islands, the best Australian beaches, Hamilton Island etc. etc. The destination is Rockhampton and the flight should také about 5,5 hours. 

 

 

Den 12 – středa 22. 2. 2017

Darwin - Horn Island 


Dnešní ráno bylo pohodové, nebyl spěch. Letadlo s vyměněným olejem nám slíbili předat až kolem deváté hodiny, a tak jsme posnídali nezvykle klidně a teprve pak zvolna vyrazili na letiště. Výměna oleje dopadla úspěšně, ve čtvrt na jedenáct jsme rolovali na runway 29.

 

Twin Falls v národním parku Kakadu. Neskutečná krása. Zoom gallery
Twin Falls v národním parku Kakadu. Neskutečná krása.

 

Prokličkovali jsme řízeným prostorem nad Darwinem a vydali se k přeletu vodopádů v národním parku Kakadu. Vodopády se člověku vážně neomrzí. Od nich jsme spěchali na letiště Gove. Ian cestou pomocí esemesek domlouval palivo, protože jsme pro tohle letiště zase neměli tu správnou kartu. Ian si bude moct po návratu z expedice asi otevřít logistickou kancelář. I tentokrát se mu podařilo sehnat a přemluvit pumpaře, aby přijel k pumpě a načepoval nám benzín za hotové peníze.

 


Darwin Airport, Expedice Austrálie 2017


Darwin - Twin Falls - Horn Island

 

Čtvrt hodiny od přistání jsme rolovali na start. Teď už jsme docela spěchali, protože před námi byly ještě tři hodiny letu přes záliv Carpentaria v Arafurském moři. Letěli jsme na východ, čili proti času, takže den se nám zkracoval. Pokud bychom měli silný protivítr nebo bychom museli oblétávat nějakou bouřku, tak bychom se mohli na druhou stranu zálivu dostat až se setměním, což by na letišti bez osvětlených drah nebylo zrovna nejlepší...

 

Posádka. Jeden z mála záběrů, kde jsme oba. Zoom gallery
Posádka. Jeden z mála záběrů, kde jsme oba.

K letu nad mořem jsme si oblékli záchranné vesty a pro jistotu jsme letěli v 10 000 stopách, abychom měli v případě problému víc času na rozhodování a delší dokluz. Nakonec ale vše vyšlo výborně – motor běžel jak má, bouřky žádné, protivítr taky ne, a tak jsme na letišti na Horn Islandu přistáli ještě za plného světla. Teplota je tu fajn – nějakých 28 stupňů, což po výhni předchozích dnů je příjemná změna, jen je tu hodně vlhko.

Na zítřek chystáme přelet nejsevernějšího bodu Austrálie Cape York, oblet ostrovů Středa, Čtvrtek, Pátek i australských ostrovů ležících těsně u břehů ostrovního státu Papua a Nová Guinea, které jsou nejseverněji ležícím australským územím vůbec. Je to území aboriginálních obyvatel Austrálie, kam se bez povolení nesmí, takže tam nebudeme přistávat a obrátíme se k závěrečné fázi expedice kolem východního pobřeží Austrálie na jih až ke Cairns.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.  

 

 

Day 12 – Wednesday 22. 2. 2017

engfl.png

Darwin - Horn Island


We did not need to rush as usually this morning as our aircraft was only supposed to be ready sometime after nine o´clock. With all the paperwork, testing et cetera we got it just before ten. At 10.15 we were on our way, departing from runway 29 of Darwin International.

 

Twin Falls v národním parku Kakadu. Neskutečná krása. Zoom gallery
Twin Falls v národním parku Kakadu. Neskutečná krása.

 

Initially we flew over Kakadu n.p. to see a couple of waterfalls which we found in the brochure of a air sight seeing company. From there we rushed to Gove airport. Ian was exchanging text messages with the Gove fuel supplier who again wanted a BP card which we do not have. Finally he agreed to accept our cash. He was waiting for us by the pump as we landed so our turnaround time was just some 15 minutes.

 


Darwin Airport, Australia 2017 Expedition


Darwin - Twin Falls - Horn Island

 

This was important because we had 3 hours of flight accross the Golf of Carpenteria. I was concerned that the day is getting shorter as we fly eastwards, avoiding possible thunderstorms could cost us some time and if we encountered headwinds – again that could take us time. Landing on an airport without lighting at darkness is not a good idea…

Posádka. Jeden z mála záběrů, kde jsme oba. Zoom gallery
Posádka. Jeden z mála záběrů, kde jsme oba.

Also, we put on our life jackets for the flight over water and I climbed to 10000 feet in order to have more time for the right decision in case of a problem. However, everything went well – the engine did fine, no headwind, no thunderstorms, so we found the airport at Horn Island in full light and landed fine.

The temperature here is quite pleasant – some 28 degrees C, just the humidity is quite high. The plan for tomorrow is simple – fly over Wednesday, Thursday and Friday islands, overfly the northernmost point of mainland Australia (Cape York), fly up to the Australian islands off the coast of Papua New Guinea and then turn south alongside the east coast.

 

 

 

Den 11 – úterý 21. 2. 2017

Kununurra - Bungle Bungle range - Darwin 

 

Pobřeží jezera Argyle / The coast of Lake ArgyleZoom gallery
Pobřeží jezera Argyle / The coast of Lake Argyle

Ráno trochu jako z filmu. Dorazili jsme před zamčenou bránou letiště, kód k zámku ale nefungoval. Že prý ho změnili a máme kamsi zatelefonovat. Automatický hlas nás pořád přepojoval a přepojoval a požadoval zadávání stále více různých čísel, až se hovor ztratil. Prima. Ian to zkoušel znovu, já ale ztratil trpělivost,  malinko jsem vyhnul tyč, ve které byl zámek umístěný, a bylo otevřeno. Zlaté české ručičky v akci… 

Dnešní létání bylo komplikovanější tím, že jsme jednak po delší době letěli na mezinárodní letiště (Darwin) a zároveň jsme tam museli na dálku zajistit výměnu oleje, protože už za sebou máme 55 hodin letu. Podařilo se, a tak jsme mohli už v půl deváté odletět z Kununurry. Otevřel se tak prostor navštívit ještě pohoří Bungle Bungle v národním parku Purnululu, který se nám původně zdál daleko. Plánovaný čas letu se sice prodloužil ze dvou na 3,5 hodiny, ale nelitovali jsme. Z Kununurry jsme se stočili na jih a přes jezero Argyle mířili k Bungle Bungle range. Po půlhodině už jsme se vznášeli nad puklinami ve skalách, roklemi a bizarně krásnými skalními útvary. 

 


Kununurra - Darwin, Bungle Bungle Range

 

Pro létání nad parkem jsou daná přesná pravidla, protože tam bývá víc komerčních letadel a helikoptér, my ale měli štěstí – nikdo tam ráno nebyl, a tak jsme si poletovali a točili a fotili dle vlastního uvážení. Snad se něco z té divukrásné atmosféry dostalo i do videa, které si nad tímhle odstavcem můžete pustit. Jen připomínám, že pro webový expediční on-line speciál používáme jen rychlá videa točené mobilem - profesionální film ze záběru z kamer na letadle náš videoeditor vyrobí až po mém návratu do Česka. 

Nadšený čtenář Flying Revue na letišti Darwin / Enthusiastic reader of Flying Revue at DarwinZoom gallery
Nadšený čtenář Flying Revue na letišti Darwin / Enthusiastic reader of Flying Revue at Darwin

Když jsme se pohledů na rokle a hory dostatečně nasytili, stočili jsme se na severovýchod a za dvě hodiny doletěli k Darwinu. Chvíli trvalo, než jsme se domluvili, na které frekvenci máme s APP službou komunikovat, ale pak jsme dostali squawk (pro nepiloty: čtyřmístný číselný kód, který nadiktuje řídící pilotovi a pod tímto kódem ho vidí na radaru), trasu a výšku a nakonec i clearance (nejnižší bezpečná nadmořská výška nad překážkami) přistát na dráze 29.

Na zemi bylo opět nějakých 40 stupňů, a tak jen čekání na benzín a následně na člověka z dílny pro výměnu oleje byl docela očistec. Vše ale dobře dopadlo, neodpařili jsme se a letadlo předali. Nachystané k dalšímu letu by mělo být ve středu ráno.

Odpoledne jsme vyrazili do města a narazili na obchod, který v Česku opravdu neuvidíte. "Krokodýlí parčík a krokodýlí maso 100 metrů," hlásala cedule před ním. Nedalo nám to, a byla to pravda. Když jsme vešli dovnitř, ocit se (takřka) tváří v tvář živému krokodýlovi. Za celou dobu, co jsme tam byli, se sice nepohnul, ale prý je skutečně živý. 

Na středu chystáme přelet parku Kakadu, přistání v Gove (YPGV) a pak dvě a půl hodiny nad mořem na ostrov Horn (YHID).

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.  

 

 

Day 11 – Tuesday 21. 2. 2017

engfl.png

Kununurra - Bungle Bungle Range - Darwin  

 

Pobřeží jezera Argyle / The coast of Lake ArgyleZoom gallery
Pobřeží jezera Argyle / The coast of Lake Argyle

We wanted to depart early in order to squeeze the Bungle Bungle Range into our flight to Darwin and still manage to land in time for us to hand the aircraft over to a workshop for an oil change. Therefore we were quite upset when the door to the general aviation apron at the airport did not open. Ian started calling the numbers shown on the door but no success. I then managed to play a little with the lock and it opened so we could get to our plane and depart at 8.30 – earlier than planned.

The flight took us over Lake Argyle and then the Bungle Bungle Range which offered beautiful sights of rocks, crevasses etc. No other airplane was there so we were free to fly around as much as we wanted. After about half an hour we turned to the north-east and continued for another 2 hours to Darwin.

 


Kununurra - Darwin, Bungle Bungle Range

 

I took me some time to get the correct frequency for Darwin Approach but in the end everything worked out fine and we landed at Darwin Intl, on runway 29. The temperature was about the usual 40 degrees. Just waiting for the fuel truck and the guy from the workshop was quite tiring… The aircraft should be ready on Wednesday at around 10 a.m. so that is the time we plan to depart for Kakadu n.p., Gove and then on to Horn island.

 

Den 10 – Pondělí 20. 2. 2017

Derby - Fitzroy Crossings - Kununurra 

 

Dnes nás čekal včera slíbený Horizontální vodopád. Ráno jsme museli vyletět už v 7.30, abychom stihli správnou fázi přílivu/odlivu, protože jinak bychom ho neviděli v plné kráse. Přesně v 8.15 jsme dorazili na místo a voda už se přelévala z jednoho jezera do druhého - právě díky tomu, že začínal odliv. Byli jsme nadšení, a tak jsme nad vodopádem poletovali, fotili a natáčeli. Byla to veliká krása. Krajina tu jinak vypadá jako v Norsku – fjordy a ostrůvky. Jen je tu o hodně tepleji, pokud se to takhle decentně vůbec dá říct. Ve stínu je tu kolem 40 °C. 

 

Vodopády krále Jiřího / King George Waterfalls
Vodopády krále Jiřího / King George Waterfalls

 

Když jsme tenhle zajímavý přírodní úkaz dostatečně užili, přivolali jsme esemeskou pumpaře a vrátili se na letiště v Derby, odkud jsme po natankování odstartovali směrem na Fitzroy Crossings, což je letiště se zajímavými skalami kolem. Pak nás čekal let na sever přes nekonečné pláně křovin a trav i přes zajímavé hory. Cestou jsme objevili opuštěnou přistávací dráhu. Pomocí touch and go přistání jsme otestovali, jestli není rozbahněná, zjistili jsme, že není, tak jsme tu přistáli. 

 


Derby - Fitzroy Crossings - Kununurra, Expedice Austrálie 2017

 

 

Na dráze letiště Ellenbrae station / On the Ellenbrae station runwayZoom gallery
Na dráze letiště Ellenbrae station / On the Ellenbrae station runway

Přehodili jsme kamery, odskočili si (žádná security tu nebyla, tak si na nás nikdo nemohl vyšlápnout, že Ian chodí po letišti sám).  Pokračovali jsme dál na King George Falls na severním pobřeží Austrálie. Ve všech místních novinách i v televizi se zrovna píše a mluví o tom, jak má tenhle vodopád po velkých deštích spoustu vody. A měl. Bylo to opravdu impozantní a doufám, že to je vidět i na fotkách. I Goergův vodopád jsme po chvíli nechali za zády a pokračovali podél pobřeží s rudými skalisky až do Kununurry, což je asi 2 hodiny letu od Darwinu. Tam chceme doletět v úterý a měli bychom tam také udělat výměnu oleje po 50 hodinách. Tak doufám, že to zvládneme. Když jsem s Honzou Čermákem oblétával loni USA, udělali jsme si během výměny oleje pozemní den v Yellowstonském parku a stálo to za to. Tak jsem zvědav, co pěkného nám nachystá Darwin. 

Ve středu bych rád pokračoval dál na severoaustralské ostrovy ležící jižně od Papua New Guinee.

 

 


Kununurra, Expedice Austrálie 2017

 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.  


 

Day 10 – Monday 20. 2. 2017

engfl.png

Derby - Fitzroy Crossings - Kununurra 

 

Early departure was needed for us to reach Horizontal Waterfalls at the correct faze of the tide. At 8.15 sharp the waterfall appeared below us in its full beauty. We flew around it extatically and photographsed/filmed what we saw. Then we flew around a bit over the scenery reminding me of Norway – fjords and islands. Then we called in the fuelman by sms, landed at Derby, refuelled and departed again. This time for the airport at Fitzroy Crossings with the nearby Fitzroy Gorge.

 

Vodopády krále Jiřího / King George Waterfalls
Vodopády krále Jiřího / King George Waterfalls

 

Then on to the North. On the way we found a dirt landing strip, landed, changed cameras and departed for the King George Falls. We had to avoid a couple of thunderstorms on the way but other than that the flight was fine – just a little bit too long, some 6 hours altogether today. The waterfalls are beautiful and full of water these days. Again, we filmed and photographed them before continuing to Kununnura. The plan is to continue tomorrow to Darwin. There we need to have the engine oil changed and hopefully continue first thing on Wednesday morning.

 

 
Derby - Fitzroy Crossings - Kununurra, Expedice Austrálie 2017

 


Kununurra, Australia 2017 Expedition

 

 

Den 9 – neděle 19. 2. 2017

Port Hedland - Derby 

 

Ianův nový přítel... / Ian´s new friend  Zoom gallery
Ianův nový přítel... / Ian´s new friend

Noc jsme strávili v buňkovém hotelu naproti letišti a tak jsme ráno byli u letadla už v půl osmé. Přípravy jako obvykle a s plně natankovaným letadlem jsme se v osm hodin vznesli z dráhy 14 letiště Port Hedland.

Dnešní cesta vedla opět nad mnohakilometrovými plážemi s bílým pískem a pak také nad ohromnými polopouštěmi. Zase spousta termitišť, keřů a červené hlíny. K tomu pár zcela izolovaných samot s pár domky. Vedro až 38 stupňů.

Po třech hodinách letu jsme přistáli na letišti Derby. Benzín tu je jen v automatu BP, který ale vyžaduje jejich kartu. Máme všechny ostatní, jen BP ne. Benzín sice ještě máme, severně od nás, kam se chystáme, se ale zdá, že není, a tak musíme natankovat tady. Dohodli jsme to tak, že ráno pumpař přijede, natankuje nám a my mu zaplatíme v hotovosti.

 

Přístav Port Hedland / Port HedlandZoom gallery
Přístav Port Hedland / Port Hedland

 

Odpoledne jsme chtěli letět na místní specialitu jménem Horizontal Falls. Jsou to vodopády v moři, které jsou napájené přílivem. Je ale samozřejmě potřeba tam být ve správnou chvíli a ta, jak se ukázalo, nastane až zítra ráno v 8.20 h.

 

Ranní nástup u letadlaZoom gallery
Ranní nástup u letadla
   TermitištěZoom gallery
Termitiště
   Lahvové stromyZoom gallery
Lahvové stromy
   Překladiště rudy (Port Hedland)Zoom gallery
Překladiště rudy (Port Hedland)
   Port HedlandZoom gallery
Port Hedland

 

Takže jsme si ve zbývajícím nedělním čase udělali volno a trochu se tu prošli. Poslal jsem také do Prahy fotky, jen video mi místní internet nedovolil. Tak snad na příští zastávce to bude lepší. V pondělí brzy ráno si zaletíme prohlédnout ty zvláštní vodopády. Pak se vrátíme, natankujeme a poletíme na skály Fitzroy Crossing, pak přes pohoří Leopold Ranges na sever na další vodopády – King George´s Waterfall a odsud pak jihovýchod do Kununurry. Ta je pak už jen asi 2 hodiny od Darwinu, kam chceme doletět v úterý. Tam by taky měla proběhnout výměna oleje po 50 hodinách letu.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.  

 

Day 9 – Sunday 19. 2. 2017

engfl.png

Port Hedland - Derby


Ianův nový přítel... / Ian´s new friend  Zoom gallery
Ianův nový přítel... / Ian´s new friend

We spent the night at an airport hotel so we managed to be a tour aircraft around half past seven. The flight to Derby took about three hours and led us over some more beautiful beaches and some more semi desert. White sand, high temperature, a lot of termite moulds, red soil… Only a few houses popped up during the three hour flight.

When we landed at Derby airport we hoped to get some fuel. Unfortunately the automated machine here only takes BP cards. We have all sorts of cards but not BP.

So Ian negotiated with the fuel guy over the phone. Finally we settled on refueling on Monday morning. We need to get fuel here as there does not seem to much of it north of Derby and we have a lot of flying plans for tomorrow.

 

Přístav Port Hedland / Port HedlandZoom gallery
Přístav Port Hedland / Port Hedland

 

This includes the Horizontal waterfall. However, the tide will only be favourable on Monday at 8.20 a.m. so we have to wait here and leave early for the waterfall. Then we will return, refuel and leave for Fitzroy Crossing, Leopold Ranges, King George´s Waterfall and the to Kununurra. On Tuesday we would like to get to Darwin. 

 

Morning at the aircraftZoom gallery
Morning at the aircraft
   Termite mouldZoom gallery
Termite mould
   Boab prison treeZoom gallery
Boab prison tree
    Iron ore port (Port Hedland)Zoom gallery
Iron ore port (Port Hedland)
   Port HedlandZoom gallery
Port Hedland

 

 

Den 8 - sobota 18. 2. 2017

Shark Bay - Port Hedland


Turisti se ženou na pláž, kam je právě pustili / The tourists are making their way to the beachZoom gallery
Turisti se ženou na pláž, kam je právě pustili / The tourists are making their way to the beach

V sedm ráno nás kdosi nabral do auta, abychom se jeli „podívat na delfíny“ do Monkey Mia, což je prý nejznámější místo na sledování delfínů. Nadšený jsem nebyl, protože jsme chtěli vyletět brzy ráno, což je jediná, byť jen částečná obrana proti vražednému vedru, ale urazit jsem nechtěl, tak jsem s výjezdem svolil.

Cesta za delfíny trvala jen půl hodiny, jenže když jsem viděl, že tam jede řada dalších aut, poněkud jsem znervózněl. Nakonec to ale bylo ještě mnohem horší, než jsem se obával. Na dřevěné terase postávala asi stovka lidí, na něž z pláže megafonem pokřikovala informace a instrukce mladá průvodkyně.

Vzrušení bylo veliké, delfíni ale nikde. Místo nich mě ale zaujali ti lidé – když je pokřikující mladá žena pustila na pláž, všichni tam dychtivě utíkali a já si jejich úprk vyfotil. Běželi marně. Delfíni se tam sice prý objevují pravidelně, jenže někdy připlavou brzy ráno a jindy až v poledne. A dnes zatím podle všeho připlavat nemínili. 

Ztratil jsem nervy a požádal o návrat do hotelu a na letiště. Nadšení jsem nevzbudil, ale to jsem ani nečekal. Takže jsme kvůli delfínům připravovali letadlo na letišti Shark Bay až v půl desáté v horoucím vedru – běžná prohlídka, dolití oleje, zapnutí satelitního trackingu, připnutí iPadu s aplikací, pro každého láhev vody, nasadit kamery, zapnout kamery, úkony z checklistu v kabině, nahození, hlášení, odlet.

 

Pobřeží nedalako Cape Lambert / The coast near Cape LambertZoom gallery
Pobřeží nedalako Cape Lambert / The coast near Cape Lambert

 

Už jsme se velmi těšili do vzduchu, protože vedro začínalo být úmorné. Podařilo se a po vzletu jsme ještě jednou přeletěli Monkey Mia a vyrazili na sever. Jako cíl jsme stanovili Port Hedland. Cestou se začal zvedat protivítr, který nakonec foukal asi 25 uzlů – cca 45 km/h, a tak nám z plánovaných čtyř hodin cesty udělal hodin pět.

Trasu jsme si trochu zkrátili letem přes polopoušť, což přineslo drobný problém - není tam žádné letiště s benzínem, takže jsme v Port Hedlandu nakonec přistávali po téměř pěti hodinách letu s minimem paliva v nádržích.

 


Shark Bay - Port Hedland, Australia Expedition 2017

 

Při teplotě venkovního vzduchu 39 stupňů je člověk po několika hodinách letu už docela vyčerpaný. Mírné napětí z nedostatku benzínu k tomu nepřidá, takže jsem byl opravdu rád, když jsme v Port Hedlandu kolem třetí odpoledne přistáli.

Na zítřek plánujeme let dále na severovýchod – do Derby. Možná toho ale stihneme víc, protože plánujeme vyletět co nejdříve ráno. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku 

 

 

Day 8 - Saturday 18. 2. 2017

engfl.png

Shark Bay - Port Hedland


Turisti se ženou na pláž, kam je právě pustili / The tourists are making their way to the beachZoom gallery
Turisti se ženou na pláž, kam je právě pustili / The tourists are making their way to the beach

Our plan to leave early was wrecked when we were offered by the hotel manager that his son would take us to watch the dolphins at Monkey Mia. I believed it would take maximum an hour so I did not oppose the idea strongly enough. When, after half an hour of journey, we arrived at the spot, there were dozens of cars and the place looked more like a busy market than a quiet place for watching wildlife.

About a hundred people were cramped on a wooden terrace and listened to a young guide who was shouting at them instructions and Information via loudspeaker. When she finished she allowed all the tourists to walk to the beach where they were supposed to wait for the dolphins. Watching and photographing the people seemed to me more interesting than waiting fot the dolphins that may not come.

After some 20 minutes I asked Ian to negotiate our departure. He did so, we went back to the hotel, got our stuff and at about 9.30 we were at the airport. The sun was already high so the temperature was at some 38 degrees.

 

Pobřeží nedalako Cape Lambert / The coast near Cape LambertZoom gallery
Pobřeží nedalako Cape Lambert / The coast near Cape Lambert

 

We got our airplane ready, installed the cameras, plugged in all our electronic gadgets and departed for Port Hedland. It was supposed to be a four hour flight. Unfortunately, headwind started developing and slowing us down. In the end the journey took five hours instead of four.

 


Shark Bay - Port Hedland, Australia Expedition 2017

 

This proved to be a problem since we were running out of fuel. The heat and the big question mark about the fuel hanging in my head made the trip somewhat less enjoyable than usual. We landed fine at about three p.m. The coast as well as the inland were different from the previous few days. Today the land was all flat and we flew mostly over a sort of semi-desert and muddy coast. Therefore we have fewer photographs to show than other days. We hope to make it up tomorrow when we continue on the coast via Broome to Derby. 

 

 

Den 7 - pátek 17. 2. 2017

Rottnest Island - Shark Bay


Po pár dnech trochu zdivočelého létání australským prostorem, kde není na rádiu s kým mluvit, jsem se musel dneska ráno zase trochu zcivilizovat – chtěl jsem přeletět a nafotit střed Perthu, a tak bylo potřeba se na tom domluvit s Perth Center a Perth Approach.

 


Shark Bay

 

Z ostrova Rottnest jsme odstartovali kolem osmé. Boční vítr byl dneska mnohem slabší než při včerejším přistání, kdy jsem měl trochu problémy se trefit na dráhu. Po vzletu jsme ostrov dvakrát obletěli, nafotili a vystoupali jsme do 1500 stop. Naladil jsme Perth Center, vychrlil na ně připravené informace a žádost, aby nás nechali proletět VFR cestu 65.
"Na to ale musíte mít letový plán a já ho tu nevidím...!"
Moje reakce byla jednoduchá: "Omlouvám se, nevěděl jsem.."
"Stand by," ozvalo se ve sluchátkách a za chvilku jsem dostal instrukci přejít na approach Perth. To byla dobrá zpráva. Approach mi dal instrukce držet se v 1 500 stopách, dostal jsem svůj squawk a pokyn nahlásit se nad bodem CTE. Pak už přišlo jen "Držte se západně od Casina", takže to dobře dopadlo.

 

Střed města Perth / Perth downtownZoom gallery
Střed města Perth / Perth downtown

 

Počasí bylo skvělé, otevřeli jsme okna a začali fotit. Kamery venku taky běžely. Průlet trval asi 10 minut, před Casinem jsme se stočili na sever, abychom nevletěli nad letiště, a pak už pokračovali směrem na sever nad bílými plážemi.

Na západním pobřeží Austrálie není moc letišť s benzínem, a tak raději beru, kde to jde. Tentokrát jsme přistáli pro benzín v Geraldtonu. Na zemi bylo asi 35 stupňů a pumpařovi jsme museli zavolat. Slíbil, že přijede do 30 minut. Během čekání nás sjela jakási ženská osoba ze Security. Tenisky jsem měl tentokrát na nohách, ale když se chce, vždycky se něco najde. Že prý špatně stojíme a jaktože se jí tady Ian courá po letišti sám (potřeboval si odskočit). Podle předpisů jsem povinnen s ním být pořád, protože mám bezpečnostní kartu. Bylo to celkem zábavné, protože na letišti nebyl absolutně žádný provoz, my jen zastavili u pumpy a čekali na pumpaře. Chodit s Ianem na záchod se mi tedy opravdu nechce. Jako obvykle v situacích, kdy mě někdo chytřejší poučuje, jsem se jen přihlouple usmíval, a přežili jsme.

 


Rottnest Airport - Shark Bay, Expedice Austrálie 2017

 

Na zemi v Shark Bay/On the ground at Shark Bay airfieldZoom gallery
Na zemi v Shark Bay/On the ground at Shark Bay airfield

Pumpař skutečně za chvíli přijel, prodal nám palivo a my pokračovali dál na letiště Shark Bay. Letěli jsme nad mořem ve výšce asi 500 stop, takže pobřežní skaliska byla chvílemi výš než my. Úchvatná cesta. Letiště Shark Bay má dlouhou a širokou asfaltovou dráhu, prakticky nulový provoz a boční vítr byl minimální, takže přistání bylo bez problému.

Ovšem po výstupu z kabiny to přišlo 39 stupňů horka a neuvěřitelné množství much. Rychle jsem pohledal síťku, nasadil a udělal jedno selfie. Nějak se v té síťce rád filmuju…  

Teď se půjdeme trochu projít, pak najíst a večer připravím letový plán na zítřek. Budeme pokračovat podél pobřeží, jen ještě nevím jak přesně daleko. Zatím se celkem držíme plánu, a tak je potřeba to držet. I zítra bychom tedy měli uletět tak 1000 km neboli 5-6 hodin.

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku 

 

 

Day 7 - Friday 17. 2. 2017

engfl.png

Rottnest Island - Shark Bay


The plan for this morning was to fly over Perth downtown. This meant that I had to revert to a more civilized way of flying and communicate with the Air Traffic Control. So after departure from Rottnest Island we did two circles over the island, climbed to 1500 feet and established communication with Perth Centre.

I gave them our position, squawk, altitude and requested transition through Perth airport CTR (control zone). „You have not filed a flight plan and it is compulsory“ was the answer. „Apologies but I would really like to fly over Perth“ was more or less my response. „Stand by“ – this was already a positive sign so I got hopeful. Within one minute came the next message „Change frequency to Perth Approach“. Fantastic – this meant that we will be let in!

 

Střed města Perth / Perth downtownZoom gallery
Střed města Perth / Perth downtown

 

I talked to Approach, he instructed us to fly at 1500 feet to stay west of Casino. I repeated the instruction and that was it – we were over Perth. For about 10 minutes we were frantically taking photos and our outside cameras recorded videos. When we completed this part of our mission, we continued alongside the coast up to Geraldton where we planned to refuel. The temperature at Geraldton airport was almost 40 degrees. We had to phone the fuelman as he was absent. He promised to arrive in 30 minutes.


Rottnest Airport - Shark Bay, Expedice Austrálie 2017

This gave plenty of time to two Security people at the airport to give us hard time. There was absolutely no traffic and no other planes or people and Ian took the liberty and walked on his own to a toilet. He was caught during this clandestine activity and I got threatened with a fine since I am the one with a Security clearance and the one who „has to be constantly near to my passenger“.

Na zemi v Shark Bay/On the ground at Shark Bay airfieldZoom gallery
Na zemi v Shark Bay/On the ground at Shark Bay airfield

I put on my natural stupid smile, patiently listened and apologised. Then came the issue of the place where we were parked – it was wrong, of course. We parked there because it was next to the fuel pump but someone somewhere sometime decided that visiting aircraft should park somewhere else. Again, a stupid smile, more apologies. Finally the fuelman arrived, gave us what we wanted and we departed for the second leg of our journey.

Very exotic beaches, cliffs, salt lake and finally the westernmost point of mainland Australia – Steep Point.

We landed at Shark Bay airport and were welcomed by 39 degrees heat and enormous amount of flies. I put on my net and used the occasion to make the Czech version of the usual selfie. I probably love filming myself with the net over my head... Tomorrow we pland to continue further North – again some more 5-6 hours of flying or about 1000 km. We will decide where to fly exactly over our dinner.

 

 

Den 6 - čtvrtek 16. 2. 2017

Esperance - Lake Hillier - Rottnest Island 

 

V Esperance jsme přespali v Bed and Breakfast domě s překrásným výhledem na moře. Paní majitelka byla loni v Praze, a tak jsme si o její cestě trochu povídali a bylo to fajn. V osm ráno jsme odjeli na letiště, připravili stroj a vyrazili na další cestu. Protože jsme ale ve středu vynechali jedno velmi zajímavé jezero na ostrově Middle Island, tak jsme to vzali nejdřív proti směru cesty.


Esperance Airport, Expedice Austrálie 2017

Přidalo nám to celkem asi 70 minut letu, ale stálo to za to. Tohle jezero jménem Lake Hillier je velkou turistickou atrakcí, i když myslím, že v Česku o něm ví jen málokdo. Voda 600 m dlouhého slaného jezera vejčitého tvaru je sytě růžová a nikdo přesně neví, proč. Některé zdroje uvádějí, že příčinou je řasa Dunaliella salina, jiné, že by zbarvení jezera mohla působit v soli žijící halofilní bakterie. Vědci ale zatím ani jednu hypotézu neprokázali. 

Lake Hillier, jak zní jméno jezera, je od moře odděleno jen asi 150 m širokou šíjí, mořská voda však žádné znaky netradičního zbarvení nevykazuje. Po přeletu Lake Hillier jsme otočili a nízkým letem nad prázdnými plážemi letěli dál směrem na západ. Plán byl doletět až k Perthu na Rottnest Island. Letiště Rottnest Island Airport takřka na dohled dvoumilionovému Perthu má drobnou vadu na kráse – nemají tu benzín.

A tak jsme museli cestou přistát v Albany a teprve pak podél pobřeží letět dál. Pobřeží jsme si užili vrchovatě, celé je úžasné – nádherné pláže střídají ostře řezané útesy, na nichž se tyčí moje oblíbené majáky, za nimi vykukují vesničky…. 


Esperance - Lake Hillier - Perth, Australia 2017 Expedition

Maják na Cape Leeuwin / Cape Leeuwin lighthouseZoom gallery
Maják na Cape Leeuwin / Cape Leeuwin lighthouse

Po celkem asi 4 hodinách cesty z Esperance západním směrem jsme docílili nejjihozápadnějšího bodu Austrálie, Mysu Leeuvin s jeho běloskvoucím majákem. Velmi lákavé místo. I kafe tu mají, jen tu zapomněli udělat přistávací dráhu. Aspoň jsme si mys s majákem vyfotili a po obletu jeho skalnatých břehů se stejně jako celé pobřeží Austrálie stočili k severu a zamířili směr Perth.

Přistáli jsme na ostrově Rottnest Island, jenž od Perthu odděluje asi 20 km průliv, a pro dnešek Cessnu ukládáme k spánku. Na okraj: na ostrově žijí kreativní lidé - nedaleko od prahu dráhy 09/27 vypěstovali háj, jenž při pohledu shora nápadně připomíná jméno ostrova... Asi na přivítanou všem pilotům. Tak tedy: Welcome!

Jižní část expedice je tedy u konce, teď nás čeká pár dní let od jihu k severu po západním pobřeží kontinentu. Zítra máme v plánu přeletět Perth a pokračovat na sever až tak daleko, jak to půjde.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Day 6 - Thursday 16. 2. 2017

engfl.png

Esperance - Lake Hillier - Rottnest Island


In Esperance we stayed at a very friendly B/B with a beautiful view of the sea and excellent breakfast. At about 8.30 we took off from Esperance airport and headed back to the east to correct one mistake we made the day before – we did not overfly Lake Hillier at the Middle Island with pink water. So we had to fly back some 80 km to overfly and photograph the lake. Yes, indeed, it is pink!


Esperance Airport, Australia 2017 Expedition

Then we flew very low over the beautiful white sanded beaches and after about two hours we reached Albany. Here we had to land in order to refuel as our today´s destination Rottnest Island does no have fuel. After about 3 hours of flight in total we reached the most south-western point of Australia and turned our direction. Instead of flying West we started flying North. This direction we will maintain until we reach the north-western point.

The plan for tomorrow is simple – overfly Perth and then fly as far to the North as possible… 


Esperance - Lake Hillier - Perth, Australia 2017 Expedition

 

 

Den 5 - středa 15. 2. 2017

Forrest - Esperance


Už jsem v Austrálii více než týden a ještě jsem je neviděl. Až dnes, i když až napodruhé. Nejdřív, hned ráno, jsme se ještě minuli. Šéf letiště ve Forrestu totiž vyrazil po ránu prohlédnout dráhy a vrátil se s zprávou, že se tam na teplém asfaltu přes noc vyhřívali dva klokani, tak je musel odehnat. Takže jsem o nich sice už slyšel, ale ještě nezahlédl. Třeba budu mít víc štěstí jindy.

 


Forrest Airport, Expedice Austrálie 2017

 

Vytlačili jsme letadlo z hangáru a dolili olej, připravili letový plán a kolem osmé hodiny vyrazili do ranního slunce. Na letišti Forrest k nám byli velmi vstřícní, i nás pohostili, takže na tohle letiště budeme rádi vzpomínat. A taky nám věnovali apartní síťky na hlavu proti mouchám, podívejte se na video. Vypadá to zajímavě, ale je to navýsost praktické, much tu mají mraky. Asi tu mají líné pavouky. 

Letěli jsme kus podél železnice Adelaide – Perth, o které jsem psal už včera. Je to skoro neuvěřitelný a fascinující pohled, který z Česka, kde se železniční trať většinou vine mezi kopci a lesy, neznáme. Doslova od obzoru k obzoru se táhne naprosto rovná čára železnice. Amazing, jak pravil Ian. 

 

Jediní návštěvníci pláže Lucky bay / The only visitors to the „Lucky bay beach“Zoom gallery
Jediní návštěvníci pláže Lucky bay / The only visitors to the „Lucky bay beach“

 

Od ní jsme se stočili na jihozápad a začali se přibližovat k moři. Přeletěli jsme silnici z Adelaide do Perthu a na ní spatřili další věc, kterou v Česku vidět nemůžeme. Na silnici se vyjímalo vyznačené místo pro přistávání letadel Flying Doctor. A ne vedle silnice, nýbrž přímo na ní. Na silnici je jednoduše vyznačený práh dráhy a před ním žlutá cedule nabádající řidiče k opatrnosti a sledování případných přistávajících letadel. Je to asi jednodušší řešení než výstavba a údržba přistávacích drah a zjevně to Australanům funguje. 


Forrest - Esperance, Expedice Austrálie 2017

Já si přistání schoval na regulérní dráhu. U jakési vesničky jsem jednu dráhu zaregistroval, tak jsem se tu rozhodl na chvíli přistát. Těsně před dosednutím mi ale došlo, že dráha je pokrytá blátem, tak jsem přidal plyn, pomalu zatáhnul klapky a raději jsme letěli pryč. 

Asi jsem tím pohrdnutím nahněval místní počasí, protože nás začala obkličovat mlha. Když začala houstnout až příliš, a tak jsem raději vystoupal výš a směrem nad moře, abych neriskoval kontakt s nějakou anténou nebo sloupem elektrického vedení. Základna mraků se nad mořem zdvihla asi do 600 stop a tak jsme mohli letět vedle pobřeží pod mraky. 

Bílé duny a pláže východně od Esperance / The white beaches east of EsperanceZoom gallery
Bílé duny a pláže východně od Esperance / The white beaches east of Esperance

Díky tomu jsme asi 100 kilometrů západně od Esperance objevili úchvatné bílé duny a kouzelné pláže s bílým pískem, nebyl na nich ale ani živáček. 

Počasí se sice zlepšilo, místy jsme viděli i modrou oblohu, přesto ale působilo dost nejistě a tak jsme v Esperance přistáli a rozhodli se tu přenocovat. Natankovali jsme a prověřili meteo na zítřek. Podle předpovědi by mělo být lépe než dnes.

Měli jsme tedy relativně dost času na obhlídku okolí a při prohlídce jedné z pláží jsme konečně narazili na dva klokany. Měli pláž sami pro sebe, nikdo jiný tu nebyl. Vcelku slušně nás ignorovali, ale vyfotit se nechali. I když jen zády k nám. 

Zítra plánujeme pokračovat podél pobřeží, přistát v Albany a pak doletět na Rottnest Island u Perthu.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Day 5 - Wednesday 15. 2. 2017

engfl.png

Forrest - Esperance


During his routine morning check of the runways, the manager of Forrest airport found two kangaroos who were enjoying the warmth of the runway asphalt during the night. He chased them out so that we could take off without hitting them. After the take off we followed the railroad connecting Adelaide and Perth for a few minutes. Then we turned southwest and flew towards the sea. At one point we crossed the road between Adelaide and Perth. That part of the road has visible airport markings to allow the Flying Doctors´aircraft to land there. It is most probably a simpler and better solution than maintaining a runway system next to the road.

 


Forrest Airport, Australia 2017 Expedition

 

Bílé duny a pláže východně od Esperance / The white beaches east of EsperanceZoom gallery
Bílé duny a pláže východně od Esperance / The white beaches east of Esperance

At one point I noticed a little airport next to a very little village so we decided to land. A couple of seconds before touchdown we noticed that runway was muddy so I put in more gas, retracted the flaps and we left. Then the weather started deteriorating and within minutes the cloud base was extremely low. I decided to fly on top of the clouds and turn left to the sea. This is probably the safest way how to avoid a problem that might result from flying too low over the land and trying to avoid various obstacles in bad visibility.

Then we descended and flew low over the water where there are no antennas or other obstacles. West of Esperance we flew over beautiful beaches and sand dunes. There were no people. The weather kept changing from foggy to clear and back. Therefore in the end we landed at Esperance and decided to stay for the night. 

Tomorrow, our plan is to fly via Albany to Rottnest Island next to Perth.

 


Forrest - Esperance, Australia 2017 Expedition

 

 

Den 4 - úterý 14. 2. 2017

Alice Springs - Ayers Rock - Forrest


Dnes nás čekal jeden z vrcholů expedice - proslavený sklaní monument Ayers Rock. A musím říci, že moje očekávání bylo oprávněné. Byl to zatím nejlepší den cesty. A nejen kvůli té slavné skále.

 

Ayers Rock ze sportovního letadla moc Čechů asi nevidělo.Zoom gallery
Ayers Rock ze sportovního letadla moc Čechů asi nevidělo.

 

Kolem šesté ráno jsme vyrazili na letiště v Alice Springs. Dnes jdu radši rovnou v botách, aby si na mě zase někdo nechtěl zchladit žáhu. Tentokrát vše v pořádku, v sedm jsme odstartovali směrem na Ayers Rock. Létat kolem této turistické atrakce není jen tak. Je to území, na kterém je nezbytné dodržovat stanovené postupy. Cestou jsem se proto učil postupy, jak tam létat – musíte tu dodržovat trasu, výšky a dělat předepsaná hlášení. Počasí bylo skvělé, jen cesta trvala trochu déle, než jsem původně myslel, a tak jsme už nestihli ranní červánky, za nichž je prý tento skalní útvar nejkrásnější. 

Ayers Rock neboli Uluru vystupuje z naprosté roviny a je vidět už dlouho před příletem, podobně jako nedaleké skalní útvary zvané „The Olgas“. Přeletěli jsme letiště Ayers Rock a hned se vrhli na okruh mezi horami. A focení, létání, koukání, prostě jedna velká krása… 

 


Alice Springs, Expedice Austrálie 2017


Alice Springs - Ayers Rock, Expedice Austrálie 2017

 

Když jsme se dost nabažili, zamířili jsme dál k jihu. Několik hodin letu přes nekonečnou polopoušť, pod námi jen křoviska, nic jiného k vidění tu není. Pro zpestření jsme si vyzkoušeli přistání na malé dráze, jakých tu je u různých farem víc. Po troše osvěžení jsme pokračovali další asi hodinu a půl do městečka Cook, které leží na dalším z australských divů – u nejdelšího kusu rovné železnice na světě. Jako pilot jse tu zažil něco zcela ojedinělého – pojížděčka končí na návsi, takže tu letadlem tu po přistání dojedete až do vesnice. Žije tu prý asi 10 lidí, takže tu kromě pár domků není zhola nic. Obchod, škola či lékař, na to si místní musí nechat zajít chuť. 

Všichni obyvatelé vesničky Cook se sešli, aby s nám probrali světové události / All the  inhabitants of Cook came up to discuss the current global issues with usZoom gallery
Všichni obyvatelé vesničky Cook se sešli, aby s nám probrali světové události / All the inhabitants of Cook came up to discuss the current global issues with us

Kdysi tu něco takového bylo, to když tu stavěli nové koleje s betonovými pražci. Tyhle koleje už ale nepotřebují tolik lidí na údržbu, takže se obec postupně vylidnila. Všichni obyvatelé Cooku se seběhli na náves, kam jsme s naší Cessnou zarolovali v naději, že si tu koupíme něco k jídlu. Jak tušíte, z nákupu nebylo nic. Ale skvěle jsme si popovídali se dvěma strojvůdci vlaků, které tu už od soboty stojí, protože někde na trati jsou koleje po velkých lijácích pod vodou. Snad prý pojedou zítra. Moc jim nezávidíme, vezou totiž zboží podléhající zkáze a tak potřebují chladit, chladit a chladit. Jenže kde tu vzít naftu do chladících agregátů, že… Když jsme si popovídali, sedli jsme na náměstí do letadla a odjeli směrem ke dráze. Myslím, že tenhle zážitek mi z paměti jen tak nezmizí… 

Z Cooku jsme si zalétli k moři, krátce se pokochali jeho skalnatým pobřežím a pak jsme tenhle úžasný den zakončili na letišti Forrest asi 100 km od pobřeží. Forrest je zvláštní letiště – krásné dlouhé, betonové dráhy a nulový provoz. Vedou to tady dva manželé, kteří tu mají pár pokojů na pronajmutí, dveře se tu ale zrovna netrhnou, tento týden jsme jejich první hosté. Nejbližší vesnička (náš oblíbený Cook se svými 10 obyvateli) je odtud asi 200 km. Jsou tu na nás velmi milí, což je oproti přivítání v Alice Springs velká změna. 

Prostě dnešek se povedl na výbornou, při usínání mi hlavou víří všechny dnešní příjemné zážitky a tak se můžu v klidu těšit na zítřejší let do Esperance a podle času se pak rozhodneme, zda to dotáhneme až do Perthu.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Day 4 - Monday 14. 2. 2017

engfl.png

Alice Springs - Ayers Rock - Forresst 

 

Ayers Rock - amazing viewZoom gallery
Ayers Rock - amazing view

We started the day number 4 by leaving Alice Springs at about 7 a.m. The first leg of our journey led to Ayers Rock. Weather was perfect, Ayers Rock magnificent as were The Olgas. Having filmed and photographed everything we left the area after some 40 minutes and continued to little airstrip called Nyapari on the border of Northern Territory and South Australia. 

Then some two hours of a flight over a semidesert with only a lot of bushes and nothing else. Then we landed at Cook, a little train station on the longest straight strech of railroad in the world. The runway slowly turned into a road on which we taxied to the „main“ square of that village with some 10 inhabitants. On seeing us they all came out from their hiding and started talking to us – we felt very welcome! When all Information was exchanged we took into our plane, taxied back to the runway and left for the airport of Forrest, which is some 200 km west.  


Alice Springs, Australia 2017 Expedition


Alice Springs - Ayers Rock, Australia 2017 Expedition

 

This is where we are now. Very nice airport with large runways but no traffic. The airport manager and his wife are very friendly. They too, most probably, do not see many other human faces here as no one else lives permanently closer than 200 km. The plan for tomorrow is to fly to Esperance and then possible to Perth – all dependent on the weather.

 

 

Den 3 - pondělí 13. 2. 2017

Adelaide - Leigh Creek - Alice Springs


Okraje velkého kráteru Wilpena / Wilpena Crater boundariesZoom gallery
Okraje velkého kráteru Wilpena / Wilpena Crater boundaries

Pondělí bylo prvním dnem, kdy letíme ve dvou. Můj nový australský přítel Ian Fraser dorazil včera do Adelaide a dnes společně vyrážíme k severu. Čekal nás přelet ohromné části Austrálie. Z Adelaide do Alice Springs nás čekalo 1 380 km, tedy zhruba jako z Prahy do Barcelony, a tak jsme vyrazili z hotelu už v 7 hodin ráno. Chvíli nám trvalo se dostat na letiště, protože místní tu mají svoje přístupové kódy a návštěvníků sem mnoho nezabloudí.

Podařilo se, a v 8.15h jsme dostartovali směrem na k Alice Springs. Louky a pastviny pomalu ustupovaly červené hlíně a keřům polopouště. Celá cesta měla trvat 5,5 hodiny a tak jsme ji rozdělili na dvě části. Po asi dvou hodinách jsme přistáli v Leigh Creek – na zcela prázdném letišti s výborně udržovanými drahami, toaletami a skvěle studenou vodou.

Podrobná mapa Austrálie. Po kliknutí se otevře ve větším rozlišení.
Podrobná mapa Austrálie. Po kliknutí se otevře ve větším rozlišení.

Odsud jsme letěli přes solné jezero Eyre – naprosto úžasný let přes asi 100 km soli. Hrozně mě to svádělo tu přistát, ale nevím moc o tom, jak to vypadá pod solným škraloupem a tak jsem raději své touze odolal. Letěli jsme nad solnou plochou nějakých 40 minut v několika desítkách metrů výšky – úchvatné. Další asi hodinu a půl do Alice Springs jsme pod sebou měli jen poušť nebo polopoušť. 

V Alice Springs jsme přistáli bez potíží, zato hned na to na nás vyskočil jeden důležitý letištní úředník a úředním hlasem mi oznámil, že nesmím po ploše chodit bos a a abych mu hleděl rychle ukázat svou Security kartu. Skoro bych se vsadil, že tajně doufal, že kartu mít nebudu, ale zhatil jsem mu plány – kartu jsem promptně předložil a nohy schoval do tenisek. Aby bylo dostatečně veselo, chvíli na to jsme se dověděli, že benzín je tu jen na speciální karty a nikdo netuší, jak to udělat, abych si ho mohli koupit i my. Nu, podařilo se, ale strávili jsme tím cenné dvě hodiny času...

 

Večerní pivo v Alice Springs / A glass of beer in an Alice Springs pubZoom gallery
Večerní pivo v Alice Springs / A glass of beer in an Alice Springs pub

 

Alice Springs je zvláštní místo. Leží v oblasti, která byla srdcem místních (aborigin) domorodců, ti tu ale dneska žijí trochu na okraji společnosti. Z tohohle středoaustralského města se zdá být daleko prakticky kamkoli – na jižní, severní, východní i západní pobřeží je to od jednoho až do několika tisíc kilometrů naprosté pustiny. Jak říkám, zvláštní místo. 

Zítra chceme vyletět ještě dříve než dnes – nejpozději v sedm ráno, protože chceme obletět známou horu Ayers Rock a další skalní formace v okolí. Doletět pak chceme na letiště Forrest.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Day 3 - Monday 13. 2. 2017

engfl.png

Adelaide - Leigh Creek - Alice Springs 

 

Okraje velkého kráteru Wilpena / Wilpena Crater boundariesZoom gallery
Okraje velkého kráteru Wilpena / Wilpena Crater boundaries

Today we covered over 600 miles of distance – almost 6 hours of flight from Adelaide to Alice Springs. We made one stop at a cute, completely deserted airport Leigh Creek.

The most interesting part of the flight today was flying over the lake Eyre. Enormously large white area of salty crust. I was very temted to land there but I was not certain how firm the crust is. So we at least flew at a very low altitude to enjoy the breathtaking views.

Alice Springs airport is not exactly friendly to general aviation – I was immediately reprimanded for walking barefoot on the tarmac, my Security clearance and badge got checked and no one seemed to know ho we can buy fuel. In the end it took us about two hours to get fuel for our flight tomorrow.

Tuesday is supposed to be one of the peaks of the whole expedition – Ayers Rock. We want to take off early in the morning to see the Rock in morning sunshine. I hope we will be able to make photos and videoes to share the occassion with you.

 

 

Den 2 - neděle 12. 2. 2017

Melbourne - Portland - Adelaide


VH SDN zaparkovaná na noc na letišti Adelaide Parafield / VH SDN parked for the night at Parafield airportZoom gallery
VH SDN zaparkovaná na noc na letišti Adelaide Parafield / VH SDN parked for the night at Parafield airport

Na letiště jsem nedočkavě vyrazil už ve tři čtvrti na sedm ráno. Nebylo to ale nic platné. Pohled ze slavného beatlesovského letiště na plochu mi připomněl loňskou expedici kolem Irska - déšť, déšť a zase déšť… V neděli ráno v Melbourne pršelo také, mraky byly velmi nízko a navíc bylo kolem 10 stupňů C. Takhle tedy vypadá to žhavé australské léto? Na druhou stranu, v letadle mi zima nebude a možná je to takhle lepší, než abych se pražil ve čtyřicetistupňovém vedru….

Zašel jsem tedy na snídani a doufal, že se počasí přehodí na australskou notu. Odeslal jsem selfie videa přes letištní internet, naplánoval trasu, zavolal Security, aby mě pustili k letadlu, a někdy kolem deváté natankoval Cessnu po okraj. Mraky se mezitím trochu zvedly, a tak jsem asi v 10 hodin dopoledne  startoval z dráhy 17 letiště Essendon směrem k Portlandu, kde jsem plánoval na půli cestě přistát.

Špatné počasí a neděle dopoledne, to je kombinace, díky níž ve vzduchu prakticky nikdo nebyl, letělo se tedy velmi dobře. Mraky se rozhodly zabrat prostor v asi 2 000 stopách, ale neustále zesiloval protivítr. Chvílemi dosahoval až 60 km/h, což mě poměrně dost výrazně zpomalovalo. Ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Paliva i času jsem měl dost, a tak jsem si mohl naplno užívat pohledy na úchvatné pobřeží mezi Melbourne a Adelaide. Tvoří ho střídavě pláže a útesy, po dlouhé desítky kilometrů nevidíte nic jiného, navíc skoro nikde není ani živáčka. Jen focení nebylo jednoduché, protože větrné turbulence byly docela drsné. Když totiž fotím, potřebuji letadlo různě naklánět, aby se mi v objektivu objevilo to, co tam chci mít. Dobře zaměřovat, zoomovat a mačkat spoušť je v takovém prostředí docela náročné.


Nad pobřežím mezi Melbourne a Adelaide. Expedice Austrálie 2017

Na letišti v Portlandu, kde jsem asi po 2,5 hodinách letu na chvilku přistál, jsem zastihl klasickou nedělní skupinku klubových pilotů v rozšafné náladě. Ani se při tom větru nesnažili létat a vlastně je to nijak netrápilo – vydatně pojídali klobásy, pili pivo a klábosili. Když jsem z nich chtěl dostat pár rozumů, jak doletět na letiště Parafield, tak se ukázalo, že tam nikdo z nich nikdy nebyl, ale že prý znají jednoho, který shodou okolností za chvíli dorazí, a ten už tam prý párkrát byl a může mi poradit. Když tenhle místní znalec zanedlouho skutečně přišel, pokrčil rameny, že sice na Parafieldu už dvakrát byl, ale „z jiné strany“, takže mi neumí poradit. Tím místní piloty moje přítomnost přestala vzrušovat, takže se mohli v klidu vrátit ke svým zaběhlým tématům a nijak se při tom mnou nenechali rušit.

Po hodině jsem tedy odletěl (ani nevím, jestli si toho všimli) a pokračoval proti větru podle pobřeží. Před Adelaide jsem navázal kontakt s přibližovací službou hlavního letiště a domluvil cestu kolem pobřeží ve výši 500 stop. Ta mě vedla přímo vedle prahu hlavní dráhy dopravního letiště Adelaide až na letiště Parafield. Úspěšně jsem přistál, natočil selfie a začal pátrat, jak objednat benzín, najít taxi i jak se dostat z letiště. Chvíli mi to trvalo, ale to jsou problémy na neznámých letištích celkem obvyklé. Můj problém ovšem je, že na většině z těch asi 420 letišť, kde jsem za svou leteckou kariéru přistál, jsem byl jen jednou…

 

Maják Londsdale jižně od Melbourne / Point Lonsdale lighthouse – south of MelbourneZoom gallery
Maják Londsdale jižně od Melbourne / Point Lonsdale lighthouse – south of Melbourne

 

Nakonec jsem všechno potřebné vyřídil a sehnal ubytování. Večer do hotelu přijel taky můj letecký společník Ian Fraser, který přiletěl z Brisbane, a od zítřka (pondělí 13. února) poletí část trasy expedice se mnou. Těším se. Doufám, že si navzájem sedneme a bude nám dobře. A taky, že mi Ian pomůže s focením a filmováním. V jednom člověku to v Cessně nejde tak dobře jako v Dynamiku, který je menší a mám ho i po téhle stránce víc v ruce. V pondělí máme v plánu Alice Springs. Tak zítra!

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Day 2 - Sunday 12. 2. 2017

engfl.png

Melbourne - Portland - Adelaide


VH SDN zaparkovaná na noc na letišti Adelaide Parafield / VH SDN parked for the night at Parafield airportZoom gallery
VH SDN zaparkovaná na noc na letišti Adelaide Parafield / VH SDN parked for the night at Parafield airport

The morning was rainy with low hanging clouds. My plan to leave early in the morning was in shambles so I had good breakfast instead. Then I had to find a Security person to let me in into the airport and after some time I proclaimed the weather was good enough for the flight to Adelaide. Everything went fine just the headwind was very strong and was slowing down my progress.

The trip which should have taken some 4 hours took over 5 hours in the end. The coast was magnificient – beaches, cliffs, lighthouses… I love it! I made one landing at Portland. Approach to Adelaide Parafield Airport was beautiful. The Adelaide Approach controller assigned me „coastal route“ at 500 feet so it was like driving a car on the water… 


Magnificient coast of Victoria, Australia 2017 Expedition

As usual, at Parafield airport I had to find out how to order fuel, how to get out from the airport, where to find a taxi and to book a place for the night. In the evening we managed to meet up with Ian Fraser who flew in from Brisbane. Ian will continue now the journey with me. He will take over from me the responsibility for taking photographs. This should make the photos better and the flying safer…

 

 

Den 1 – sobota 11. 2. 2017

Camden – Merimbula - Melbourne


Pobřeží severně od Merimbuly / The coast north of MerimbulaZoom gallery
Pobřeží severně od Merimbuly / The coast north of Merimbula

Začátek expedice mě zastihl ve stavu „mám hlavu jako střep“. Za sebou celodenní let přes půl zeměkoule a několik časových pásem, před sebou nové letadlo, nová navigační aplikace, nové letecké prostředí, nový držák na foťák i kamery… Je toho moc, hlava odmítá vypínat mozek. V noci na sobotu jsem zase spal jen asi 3 hodiny, pořád v ní hučí, co všechno musím stihnout a jestli jsem na nic nezapomněl.

Vymotám jsem se z postele, vyřídím maily, telefonuji po Skypu do Prahy. Vizuální kontakt s přáteli doma (musím to využít, dokud je k dispozici dobrý internet, abychom se při hovoru mohli i vidět) potěší. Zatímco doma se chystají do „páteční“ postele, já vyrážím na camdenské letiště. Vracím auto, kolem deváté stojím u letadla. Už na mě čeká  venku, natankované, připravené. Musím říct, že tým Airborne Aviation v Camdenu se o mě postaral skvěle – dva dny se mi věnoval instruktor, který se mnou celou trasu procházel, vysvětloval co jak a kde mám udělat, na co dát pozor, jaké jsou odchylky od jiných zemí, jak se věci dělají v Austrálii. Taky mi podal letový plán. Palec nahoru a velký dík!

Nasazuji už jen kamery a jdu na to. Nahazuji motor, vyžádávám pojíždění a kolem 09.45 místního času (23.45 pátek večer CET) startuji z dráhy 06 směrem na Canberru a dál do Essendonu u Melbourne. Je trochu kouřmo a je to vidět i na fotkách. Mimochodem, vzletová a přistávací dráha v Camdenu má úplně stejnou orientaci jako hlavní dráha na Ruzyni - 06/24, takže jsem tu měl trochu "domácký" pocit. 

Při průletu CTR Canberra první větší komunikace s řídícími. Vše OK. První přistání dle plánu – Merimbula Airport na pobřeží. Trochu divočejší, než bych si přál. Nad částí dráhy tu sedí překvapivě nízký mrak ve výšce asi 200 stop. Místo na dráhu 03 musím sednout na dráhu 21, trochu jako do tunelu. Cessna poslouchá, zvládáme to dobře. Trochu pojím a znovu se zvedám k letu podél pobřeží.

 

Centrum Melbourne / Melbourne center Zoom gallery
Centrum Melbourne / Melbourne center

 

Obavy z  kabiny přehřáté australským letním sluncem můžu zatím hodit za hlavu. Teplota klesla z 35° C u Canberry na pouhých 18 mezi Merimbulou a Melbourne, což změnilo kouřmo na nízkou, celkem souvislou oblačnost nad pobřežím. Asi po hodině a půl se ale přízemní mlhy rozplynuly a pode mnou se objevuje překrásná, několik set kilometrů dlouhá pláž. Kochám se a konečně se mi po těle může rozlít ten nepřenositelný pocit z poklidného letu nad úchvatnou přírodou pod letadlem. Na vodě tu a tam pár surfařů, jinak nic, vůbec nic.

Pobřeží mě dovede až k Wilson´s promontory, což je nejjižnější bod Austrálie. Oblétám ho a zamířím na severozápad k Phillip Island. Od tohoto plochého ostrova už pak přímo na sever podél pobřeží a podél centra Melbourne s mrakodrapy. Úžasná vyhlídková cesta…

Nad centrem Melbourne kontaktuji approach hlavního letiště Melbourne–Tullamarina. Řídící mě předává věži letiště Essendon (staré hlavní letiště) a tam kolem páté odpoledne po šesti hodinách letu přistávám. Představuji si, jak to tu asi vypadalo v roce 1964, když právě tady přistáli Beatles. Skoro slyším jekot fanynek... Dnes ho připomínají jen plakáty v terminálu, jinak je tu ticho a prázdno. Z Prahy dostávám zprávu, že on-line mapa funguje dobře, takže jste let mohli sledovat na ní (viz výše na této stránce). 


Melbourne Essendon Airport, letiště, na kterém přistáli v Austrálii Beatles

Essendon je v podstatě vesnice na okraji Melbourne a něco jako hotel je tu moc neznají. Dvě hodiny s ruksakem na zádech (s tím samým, se kterým jsem brázdil křížem krážem mezinárodní letiště v Cassablance a nikomu jsem tam nevadil…) hledám nocleh, nakonec slavím úspěch. To jsem ale už totálně mrtvý. Padám do postele a nevím o světě. Konečně, skoro po týdnu jsem pořádně usnul a spal celých 8 hodin.

Dnes v neděli bych rád doletěl do Adelaide. Počasí je ale trochu nejisté a tak uvidím.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Day 1 – Saturday 11. 2. 2017

engfl.png

Camden – Merimbula - Melbourne 

 

Pobřeží severně od Merimbuly / The coast north of MerimbulaZoom gallery
Pobřeží severně od Merimbuly / The coast north of Merimbula

I could not sleep much because of the excitement as well as because of the jet leg which I still suffered. After hours of waiting for sleep that did not come I got up, went to the service station, bought my coffee and sandwich and started the day one of the Australia 2017 expedition. I had to return the car first and then went to the airport at Camden.

The Cessna 182 VH SDN was waiting for me fully loaded and fueled up. I got excellent support from the friends at Airborne Aviation who even filed my flight plan. I put my cameras under the wings, checked the airplane and got the engine started. New aircraft, new navigation application, new environment – it all contributed to my state of tension.

The weather was quite reasonable with temperature only at about 30 degrees C. I taxied to runway 06 and at about 09.45 LT I took off. My first „serious“ contact with the Australian ATC was during transition through Canberra CTR – everything went fine. Then I continued to the coastal town of Merimbula.

The airport here was partly covered by a low laying cloud. I landed, recovered from the commotion of the first two hours of flight and then continued towards Essendon airport at Melbourne. Hundreds of kilometres of beautiful beaches below me… Temperature dropped down to some 18 degrees C. As a result the visibility became a worry. After about one hour blue sky showed up again and I was close to the Southernmost point of Mainland Australia. Here I turned NW and continued alongside the bay shore towards Essendon. Beautiful skyline of Melbourne, the port…. Then I contacted Tullamarine approach, they handed me over to Essendon tower and I landed at this airport famous for the Beatles visit in 1964. 


Melbourne Essendon Airport, the airport where The Beatles have landed

Finding accommodation was not easy – I needed to walk about two hours as I could not find any taxi or other means of transport. In the end everything went fine. My exhaustion was complete and I managed to sleep full 8 hours. I feel perfect this morning. I sit in the terminal and plan my trip for today – Adelaide.

 

 

Pátek 10. února 2017

V pátek připravuji svoji Cessnu 182 k expedici. Tři hodiny ji ve 40° vedru polepuji samolepkami expedice a partnerů, připevňuji držáky na kamery na trup a křídla, držák na fotoaparát do kabiny a pochopitelně nakládám bagáž, záchranný člun a další nezbytné věci. Mírně přehřátý, ale dokonale spokojený si letoun zálibně prohlížím.

S šéf instruktorem v dobré náladě ještě probírám podávání VFR plánů, komunikaci na trati, postupy na letištích, dostupnost paliva a podobně a je hotovo! 

Na tuhle chvíli se vždycky ohromně těším. Když všechny ty složité, dlouhotrvající přípravy zaklapnou do sebe jako ozubená kola a tím pádem je můžu nechat odplout z mysli do historie. S čistou hlavou se můžu soustředit už jen na vlastní let a expediční povinnosti, kterých je sice dost (plánování letu, komunikace, ubytování, focení filmování, upload fotek a videí, denníkové zápisky, komunikace s týlem...), ale jsou většinou jen radostné (pokud vám tedy někdo nerozbije počítač, jako se mi to stalo na podzim na Sahaře...). 

Takže? Myslím, že můžu celkem s důvěrou prohlásit, že jsem připravený a hlava mi začíná pracovat v expedičním módu. V sobotu ráno místního času (kolem pražské páteční půlnoci) musím ještě vrátit auto a tak odlet asi nezvládnu dřív než kolem desáté dopoledne (cca půlnoc v pátek pražského času). Chci přeletět Canberru a pak kolem pobřeží namířit do Melbourne. Nemůžu se dočkat! 


Jiří Pruša představuje letoun Cessna 182 pro oblet Austrálie.

Jiří Pruša presents his plane Cessna 182 for Australia 2017 Expedition.

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Úterý až čtvrtek 7. - 9. února 2017

Po skoro čtyřiadvaceti hodinách strávených na palubě A380 nebo na letišti se mi daří vysoukat tělo (zdá se bez zjevných patologických změn) z letadla a zamířit do hotelu. Welcome in Sydney! Hned následující ráno zkouším znovu selfie video a uff, funguje to. Pozdrav ze Sydney si tedy můžete pustit zde: 


První pozdrav z Austrálie, Sydney Airport, středa 8. 2. 2017

 

Přesouvám se ze Sydney vlakem do města Camden, kde na mě čeká letadlo. Následující dny až do sobotního rána (pátek podvečer v Praze) trávím aklimatizací, přípravou letadla a nezbytným přezkoušením pro pilotování místní Cessny 182.

Ve čtvrtek si užívám trochu zkušebního adrenalinu. Praktickou zkoušku, asi 90 minut létání – okruhy, komunikace, let na neznámé letiště, vybírání pádu, ostré zatáčky, touch and go atd., zvládám a od teď jsem tedy plnohodnotný a legální "australský" pilot. Pilotovat můžu australské C172, C182 i jediného Dynamica WT9, který je prý na australském registru (můj OK-LEX, který momentálně odpočívá v hangáru příbramského letiště, je rovněž Dynamic WT9).

Hned po přezkoušení jde letadlo na údržbu, protože v něm plánuji strávit takřka celých maximálně povolených 100 letových hodin mezi dvěma údržbami. Tak abych měl na oblet Austrálie opravdu plných sto hodin. 

 

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   


 

Pondělí 6. února 2017

Praha - Dubai - Sydney


Zoom gallery

Den D, aneb ouvertura začíná. Zatímco já kolem poledne balím poslední věci do příručního zavazadla a loučím se s manželkou Lucií, A380 společnosti Emirates přistává na Ruzyni (na fotce vlevo ho vidíte krátce po přistání na záběru z webové kamery na dráze 06/24).

Před čtvrtou hodinou odpoledne v něm sedím na stejném místě já, před sebou 6 hodin letu do Dubaje a odtud dalších třináct do Sydney.

V Praze na letišti zkouším natočit první videoselfie, po uploadu na cloud se ale ukáže, že je technicky nekvalitní, víceméně nepoužitelné. To mě trochu bere náladu, na mobilní videa hodně spoléháme. Na další zkoušení ale není čas, musím nastupovat. Na palubě letadla sice je wi-fi připojení, ale logicky nikoli disponované na upload videa.

Voláme si přes Skype s týlovým "řídícím" webového speciálu k expedici Honzou Dvořákem a po jeho konzultaci s technickou podporou (Jakub Matějů) a dvorním kameramanem Flying Revue Jindrou Ilemem docházíme k závěru, že ráno moudřejší večera a že to určitě zítra bude fungovat.

 

 

Austrálie 2017

Druhou únorovou sobotu roku 2017 máme v kalendáři poznačenou červeným písmem. Po dokončení všech příprav a absolvování všech nezbytných administrativních i pilotních procedur se Cessna 182 zvedne do vzduchu* vstříc dobrodružství s názvem Austrálie 2017. Těšíme se na to a věříme, že vy s námi! 

Časová pásma Austrálie. Zdroj: WikipedieZoom gallery
Časová pásma Austrálie. Zdroj: Wikipedie

Na této stránce speciálu Austrálie 2017 najdete on-line mapu (výše), na níž byste, pokud nebude technika proti, měli vidět Cessnu s Jiřím Prušou v pohybu, navíc v reálném čase.  

S časem je to v Austrálii poněkud složitější. Obecně v období od října do dubna platí v Austrálii letní čas, nicméně jen v některých částech. Ke světovému času UTC (o hodinu méně než v Česku) proto nutno připočíst příslušný počet hodin podle barevné mapky vlevo.

Pokud tedy uvidíte Cessnu Jiřího Pruši na on-line mapě nad západní částí kontinentu (leží zde například město Perth), připočtěte k UTC +8 hodin, pokud nad východním pobřežím (Sydney, Melbourne), přidejte k UTC +11 hodin atd. V Česku k UTC v zimním období připočítáváme +1 hodinu, čili v Perthu je o 7 hodin více než u nás, v Sydney o 10 ap.).

* Expedice (vlastní oblet Austrálie) začala v sobotu 11. února, jejím posledním dnem by měl být 28. únor 2017 (úterý), návrat do Prahy kolem 3. března. Ale znáte to - pilot míní, počasí mění. Termíny tedy nejsou striktní.  

Všechny články, fotky a videa z expedice najdete na konci této stránky, on-line mapu s pohybem letadla naopak na začátku.   

 

 

expedice_australie_2017_web_2strana_final.jpg


 

 

 

Články

3.3.2017 Austrálie, to je nádherné nekonečno Centrum Sydney. Foto: Jiří Pruša

Austrálie 2017 - rozhovor   Cessna 182 a Ayers Rock, Cape York, Sydney, Melbourne, Carpentarský záliv a také nekonečné, stovky kilometrů dlouhé liduprázdné pláže, hodiny a hodiny nad nekonečnou polopouští se stejně nekonečnou dokonale rovnou železnicí uprostřed. To všechno a mnohem víc je Austrálie ze vzduchu. Další expedice Flying Revue a Jiřího Pruši je v cíli.  více

Jestli poletím? Neváhal jsem ani vteřinu, říká Ian Fraser Jedna z mála fotek, na níž jsou oba účastníci expedice Austrálie 2017, Jiří Pruša i Ian Fraser

Při obletu Austrálie měl Jiří Pruša na palubě Cessny 182 netradičního společníka - mořeplavce Iana Frasera. více

9.2.2017 Austrálie 2017: 20 000 km a 100 letových hodin

První letošní expedice Jiřího Pruši a Flying Revue je tu, tentokrát se český letec chystá obletět Austrálii. Od úterka, kdy přiletěl po téměř 24 hodinovém letu do Sydney, už je tam. Na co se mohou čtenáři Fyling Revue během expedice těšít?  více